Píseň o Klyteimnéstře

Dost možná nejlepší retelling antické mytologie, který jsem kdy četl. Surové, naturalistické, ale přitom nádherně napsané. Líbilo se mi, jak autorka zachytila bohy (existují? neexistují? je to na vás).

Retteling, který má smysl. Retteling o ženě, která odmítla být jen poznámka pod čarou v krvavém CV svého manžela. Klytaimnéstra je silná, zuřivá, politická a rozhodně není romantická. Dostává prostor, dostává slovo, dostává moc. Dostává vše, co ve své době nemohla mít. . Tuhle knihu jsem si půjčil, protože mám rád Antické Řecko, mám rád mýty a Achilleova píseň byla fajn. Ale tohle je úplně jiný level. Píseň o Klytaimnéstře je strhující, temně krásný retelling, který konečně dává hlas ženě, jejíž příběh byl v mýtech vždy překřičen mužskou slávou. Casati podává Klytaimnéstru jako komplexní, silnou a hluboce lidskou hrdinku — ne jako hysterku, ne jako monstrum, ale jako ženu, kterou zradila rodina, manžel i svět, a která se rozhodla vzít si zpět moc v době, kdy ženám nebylo dovoleno vůbec nic. . Kniha exceluje ve třech věcech: Atmosféra. Starověké Řecko je zde drsné, syrové a politicky napjaté, bez romantizování. . Psychologie. Klytaimnéstřina bolest, vztek i odhodlání jsou vybudované tak dobře, že její rozhodnutí působí nejen pochopitelně, ale nevyhnutelně. . Vyprávění. Casati píše ostře, rytmicky a napínavě — každá kapitola žene příběh kupředu a zároveň prohlubuje charakter. . Výsledkem je portrét ženy, která odmítla mlčet, odmítla čekat a odmítla se smířit s rolí, kterou jí určily dějiny. Silná, temná, emotivní kniha, která zůstane v hlavě dlouho po dočtení.