Divná knížka, divná v dobrém smyslu slova. Nevšední. Po čtenáři však vyžaduje trpělivost a ochotu poddat se atmosféře, prostředí, místním pravidlům. Pro lepší orientaci by mělo pomoct předem si prohlédnout Piranesiho kresby, ve kterých dominuje fantaskní architektura, často ve spojení s přírodou. Tyhle obrázky mě fascinují od prvního okamžiku, kdy jsem je coby náctiletá Metlička spatřila, proto jsem po knize Susanny Clarkové bez váhání skočila (a překvapeně se kochala luxusně vyvedeným přebalem, jehož detaily na monitoru nejsou viditelné). Musím však přiznat: nebýt audioverze, možná bych se příběhem neprokousala moc daleko za úvodní kapitolu, není to právě jednoduchá četba - potřebuje správnou náladu, čas (klid) a také správnou osobu s otevřenou myslí. 75%

Krása domu je nezměrná; jeho laskavost nekonečná. Takto shrnuje svůj pobyt v Labyrintu v podobě fantastického sídla Piranesi. Netuší, jak se sem dostal. Společnost mu dělají pouze sochy, které si při prohledávání rozsáhlých síní rozpínajících se mezi nekonečným oceánem díky svým deníkovým zápiskům dokázal memorovat. Stejně jako dny, kdy se vrací ničivé povodně. Piranesimu a jeho jediné lidské společnosti, Tomu druhému, nic nechybí. Pracují spolu na vědeckém výzkumu a žijí z darů, které jim dům, který je jak později zjistíme labyrintem postupně v chodbách východních sálů nechává. Do té doby, než se objeví hrozba. Stejně jako pes, který štěká, když cítí nebezpečí, objeví Piranesi něco, co rozvíří vlny celého jeho světa. Zápisky, které jednoho dne nachází nejsou jeho. Do jejich světa přichází hrozba v podobě nového obyvatele zaplaveného domu. Piranesi je tak postupně nucen rozplétat pavučinu lží, které mu dům společně s jeho jediným přítelem představují jako realitu. Je Piranesi vůbec jeho jméno? Jak se sem dostal? Nic jiného, než zaplavené sály nezná. Při čtení knihy je čtenář stejně dezorientovaný jako hlavní postava, která trpí amnézií. V tomto případě to však není naškodu. Společně s Piranesim rozplétá a poznává záhadu chodeb a zaplavených sálů, než se jim společně nepodaří najít cestu zpět do našeho světa. Kniha jakoby před finálním rozuzlením vybízela čtenáře až k Platónskému rovzpomenutí se a pohledu sami do sebe. Při čtení knihy nejen poznáváme labyrint skrze Pirenesiho zápisky, které nám představují jeho svět. Vedlejším produktem jako by byla tvorba našeho vlastního oceánu, který nás dokáže zaplavit, když si nebudeme dávat pozor. Tady do hry přichází sama autorka, která nás již od prvních řádků nechává bez vysvětlení plavat. Proto Vám, milý čtenáři nemůžu blíže představit děj a rozuzlení tohoto fantastického románu. Je na čase aby jste se do zaplavených sálů vlastní imaginace vypravili sami.