Pilíře země

Přes 900 stran a ani to nestačilo. To nejde jen tak schroustat, zapomenout a vrhnout se na další knihu. Pilíře země jsou zase jedno dílo, které mě přinutilo zahloubat se do historických pramenů. Tady jsou klíčové události doby, kdy se román odehrává: 1120, katastrofa Bílé lodi, smrt cca 300 lidí, včetně následníka trůnu (William Adelin) 1135, smrt Jindřicha I., nejmladšího syna Viléma Dobyvatele 1138 – 1153, občanská válka, období tzv. Anarchie, boj o trůn: císařovna Maud (1102 – 1167, dcera Jindřicha I.) vs. bratranec Stephen z Blois (ten byl korunován) 1141, bitva u Lincolnu, vítězství Maud, Stephen zajat 1154, Jindřich II., syn Maud králem Úzké politické propojení Anglie a severní Francie (Normandie, Bretaň) Církev, vladaři, rytíři, řemeslníci, rolníci, lupiči, autor nám je představuje jako bychom sledovali film nebo hru, postupujeme s nimi krutou dobou mezi lety 1123 až 1174. Stavíme, bouráme, uctíváme, bojujeme, milujeme, cestujeme, hladovíme, intrikujeme, snažíme se přežít a nevědomky pracujeme na budování jednou velkolepého všemocného impéria, které se v současnosti rozplývá pod tlakem islámských přistěhovalců. Audiokniha (Vasil Fridrich), 49 h 46 min! 100 % (1977 hodnotících je aktuálně na průměru 92 %). P.F. Když jsme cestovali po jižním pobřeží a seděli na lavičce před katedrálou v Salisbury (což je kousek od Stonehenge), nenapadlo mě tenkrát, že po letech si ji připomenu spolu s Follettovým veledílem. Jeho fiktivní katedrála v Kingsbridge: autor se pravděpodobně inspiroval tou v Salisbury s nejvyšší věží v Británii, 123 m.

Ohromující dílo, spojující historická fakta s rozsáhlým příběhem fiktivních postav. Co na mě zpočátku zvláštně působilo byl fakt, jak autor popisuje odděleně několik životních příběhů. Funguje jako poněkud nezúčastněný, nezávislý (ovšem podrobný a pečlivý) pozorovatel osudů několika jedinců, vyskytujících se v určitém čase (polovina 12. století) na určitém místě (jižní Anglie). Až postupně začaly z příběhů vykrystalizovávat postavy, kterým jsem začal držet palce a naopak ti, kterým jsem přál brzký konec. Do posledních stránek jsem však zůstával v neskutečném napětí, protože životní linky popisovaných postav jsou tak spletité a poutavé a plné opravdu nečekaných zvratů („Umně utkáno!“ řekly by postavy z Fionavarské tapiserie G.G. Kaye). Středověk je úžasně vykreslen: závislost na úrodě a počasí, když není obilí, přijde hladomor, lidé opustí zemědělské usedlosti a stanou se vyvrheli, kradou, jen aby měli sousto do úst. Zpupnost a zlovůle vrchnosti, která je schopna ukájet své rozmary na úkor nevinných poddaných. Hrůza dlouhotrvající války a tudíž další ožebračování prostých lidí. Lidská zkaženost, která prorůstá mezi lidmi a míří do mocenských kruhů. Provázanost církve s obyčejným životem a její důležitá úloha ve středověku. Zmíněná zkaženost, prorůstající i církví, oproti ušlechtilosti, pravé víře a službě lidem a Bohu v tom správném slova smyslu. Upřímná víra vůbec prostupuje celým dílem a neustále se znovu vynořuje a potvrzuje, přes nesčetné překážky, jimiž je zkoušena. (Víra a církev jsou dvě různé věci, ale v této knize se velmi pěkně potkávají, tak nějak, jak by to podle mě asi mělo být). Když se všechny nitky osudů dozapletly a ukončily, ohromně se mi ulevilo. Chvíli jsem totiž autorovi měl za zlé, co všechno postavy potká a jejich příběh jsem silně prožíval. Bylo to velké sousto, ale těch 900 stránek stojí za to.