Pier Paolo Pasolini a jeho filmy

Po dlouhé době první zahraniční monografie o Pasolinim u nás přeložená a vydaná. Autor v ní vskutku zevrubně rozebírá a analyzuje Pasoliniho filmy. I když například nesouhlasím s jeho hodnocením tzv. "Trilogie života" /Decameron, Canterburské povídky, Kytice z Tisíce a jedné noci/, ve všem ostatním s jeho soudy souhlasím. Pasolini byl fascinující osobnost - nikoho jemu podobného v současné kultuře /film,literatura/ nenacházím, což je jen potvrzením jeho originality.

Vianova kniha je průlomovou publikací o Pieru Paolu Pasolinim v českém jazyce. Jedná se o první skutečnou biografii autora v češtině s rozsahem více jak 400 stran, brožované vydání se synopsemi děl a černobílými screen shoty z Pasoliniho filmů. Velmi pečlivě a zodpovědně zkoumá veškeré filmové dílo autora, kniha je koncipována jako intertextově a sémioticky zkoumající text s důrazem na hledání významu jednotlivých děl. Přestože vyšla již před 25-ti lety poprvé v Americe, Vianova kniha nestárne zejména díky zvolené metodě volného putování mezi obory a klíčovými tématy Pasoliniho poetiky. Dílo tak ve své podstatě kopíruje základní premisu autorovy poetiky, totiž \"intelektuální pirátství/korzárství\" nebo \"kacířský empirismus\", se kterým výsostný textový umělec, básník, spisovatel a esejista Pasolini proplouvá různými obory a nachází nejvěrnější a nejvhodnější obraz svých uměleckých snah zejména ve filmu, který se podle jeho slov \"nevyjadřuje umělými znaky jako psaný jazyk, ale \"skutečností\" o \"skutečnosti\". Film je tedy chápán jako psaný jazyk skutečnosti, jako \"parole\" ke skutečnosti, která je chápána v De Saussureovském duchu jako \"langue\". Viano sám ve své předmluvě speciálně k českému vydání píše o svém použití Pasoliniho v duchu Umberta Eca jako o vědomé a cílené volbě být raději \"kolibříkem\" přelétávajícím volně z květu na květ, než \"akademickým krtkem\", který hloubí pouze své chodbičky a pouze tyto zná dokonale a spolu s ostatními krtky je bedlivě stráží proti nezvaným hostům, rozuměj proti všem ostatním, třeba i neakademikům. Z mého ne filmového ale textového pohledu asi nejdůležitější částí knihy je prvních osmdesát stran, kde je zevrubně zkoumána Pasoliniho poetika v několika základních ale klíčových intertextových okruzích. Vianova kniha bude ozdobou nejen cinefilovy knihovny, ale též knihovny každého kultury milovného čtenáře, který se chce dozvědět více o jednom z nejvýznamnějších italských intelektuálů druhé poloviny 20. století.