Petrademone Kniha bran

Díky ději se dá říci, že jsem právě dočetla fantazy knihu, což je žánr, který téměř vůbec nečtu, tudíž nemám moc s čím porovnávat. Nicméně toto se mi velice líbilo. Děj byl sice trochu jednodušší, ale musíme pamatovat na to, že čteme knihu pro děti, a tak ji také vnímat. Na to, že se jedná o kousek pro dospívající (věkové rozpětí bych viděla tak mezi 12 až 14 rokem ), je atmosféra knihy úžasně temná, záhadná, ponurá, z toho jsem opravdu nadšená. Chytlo mě to od první stránky, protože zápletka pro mě byla originální a neotřelá, je to velice čtivě napsáno a já prostě musela vědět, co se tam děje. A musím říci, že i konec mě velice překvapil a doufám, že se co nevidět dočkáme dalšího dílu. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky

V levných knihách se za více, než přívětivou cenu, ukrýval malý knižní poklad. Oběma dílům série Petrademone jsem tak nemohl odolat a první z nich - Knihu bran, mám právě za sebou. Asi nebudu moc rozebírat propírané téma škatulkování knih a "cílovek" na které v poslední době u knih, které čtu, narážím v každém druhém komentáři (Jsem příklad za všechny, že i 30-ti letej pokérovanej chlap může mít rád fantasy knihy "pro mládež" ) a přejdu rovnou k příběhu. Kniha bran se s prakticky nulovou propagací ze stran knihkupců tváří jako vcelku nenápadný fantasy příběh. Vypráví o nelehkém dětství, ztrátě rodičů a následnému vyrovnání se s tímto faktem. O nově nalezených přátelstvích, spoustě zmizelých koliích a temných záhadách magičtějších, než se na první pohled zdá. Mám naprosto na háku, že "nejsem cílovka" protože, já jsem si knihu pana Manlia užil a vrhám se na druhou.