Autoři sonetů přeložených pro tuto antologii žili a tvořili v první polovině 16. století. Patří k těm, kteří přenesli do Španělska italský sonet, jehož propracovaná forma se záhy v jejich vlasti ujala, nehledě na odpor některých starších básníků lpících na tradičních domácích vzorech. Boscán, Garcilaso, Hurtado de Mendoza a další sonetisté ovšem psali i verše v domácím osmislabičném úzu (písně, burleskní verše) a skladby na způsob italských tercín a klasických ód, elegií, eklog a epištol. Všichni pocházeli ze šlechtických rodin – první tři jmenovaní dokonce z velmi významných. Jeden z těchto propagátorů nového italského úzu byl smrtelně zraněn okolo pětatřicítky při vojenském tažení, další ve čtyřiceti v zámoří při souboji, třetí onemocněl a zemřel jako padesátiletý. Acuna zesnul v šedesáti; pouze voják a diplomat Hurtado de Mendoza se dožil sedmdesátky. Dnešní čtenáři jejich poezie si leckdy neuvědomují, jak krátký život byl těmto autorům dopřán a jak často stáli ve své době tváří v tvář smrti. Přesto každý z nich zanechal budoucím generacím básnické dílo, které je svěží a zajímavé i po téměř pěti stech letech.