Peter Pan

Dětská klasika, kterou zná snad každý. Země Nezemě je prostě kouzelná. :)

Petr Pan byl pro mě vždycky symbolem vnitřního dítěte, i když dříve bych to tímto pojmem nenazvala a z dětství si na tuto pohádku vlastně vůbec nepamatuju. Hodně mě zasáhl hraný film (2003), který jsem viděla poprvé tuším někdy v dospívání. Až na tomto základě jsem si pořídila později originální knihu a nyní konečně také českou verzi. Příběh je krásný a má velký potenciál, který je za mě bohužel v mnoha situacích nedostatečně využitý. Ve filmu z těch scén podle mě vytěžili více, jak příběhově, tak emočně. Co se mi líbí z literárního hlediska, to je autorovo vstupování do příběhu poznámkami bokem. Zároveň je tam i pár věcí a aspektů, které mi spíš lezou na nervy. Ať už samotný Petr Pan (ale o tom to je :D) nebo to neustálé "maminkování". U střední části je vidět, že je to psané spíše pro kluky (pochopitelně a v pořádku), ale jestli má být ta maminkovská linka právě to "něco" pro holky nebo prostě předobraz holčičího světa, tak s tím mám zásadní problém. A ne, ani jiná historická doba v mých očích autora neomlouvá. Celkově ten vztah mezi Petrem a Wendy - vlastně nevím, co si o tom myslet. Jsem ráda, že ve filmu si ten mateřský podtón odpustili. Dětem bych to nečetla. A když už, tak s rozborem a diskuzí (přiměřenými věku). Přesto to všechno to v sobě má pro mě jakousi esenci, kterou neumím dobře popsat, ale která je jedinečná a v jiných pohádkách to prostě nevidím. A jednoznačně originální námět. Z příběhu mám nejradši začátek a konec, v obojím je velká síla. Ten konec je tak smutný, tak drásavý, taková bezmoc. Ta opakující se historie, kdy zapomeneme na své sny, kdy zapomeneme létat a kdy i naše dětství (Petr Pan) zapomene na nás a všechna ta dobrodružství po nás prostě převezme někdo jiný... Dokola a dokola a dokola. Co se týče českého vydání, za to pan autor nemůže: ty ilustrace mě spíše rušily, protože nekorespondovaly plně s příběhem. Uvítala bych verzi bez ilustrací a když už - to je takový problém ztvárnit obrazově to, o čem se píše, a nevymýšlet si nějaké svoje verze nebo si to nepřikrášlovat? Takřka se mi to zde nestává, zvláště u dlouhých komentářů, ale naprosto se dokážu ztotožnit s tím, co psal "Tooomik" níže.