Stačilo mi pár prvních kapitol, než mě kniha úplně pohltila a já se od ní nedokázala odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, co bude dál. Co se stane s Willem a Stellou? Obě postavy jsem si zamilovala a chtěla jsem, aby pro ně všechno dobře dopadlo. Strašně moc jsem jim přála šťastný konec, ačkoliv jsem věděla, že to není možné. Modlila jsem se, aby se stal třeba nějaký zázrak, objevil se lék na CF a oni dva by tak mohli být šťastní a spolu. Ale tohle bohužel nebyla pohádka, a stejně jako ve skutečném životě, žádný zázračný lék na CF (zatím) neexistuje. Přesto byl ten konec nádherný. Ostatně stejně jako celá kniha. Ale poslední kapitoly jsem četla se zatajeným dechem a se slzami na krajíčku. A nebylo to jen kvůli Willovi a Stelle. Chtělo se mi brečet kvůli všem postavám, protože jsem měla pocit, jako kdybych prožívala úplně všechno s nimi. Opravdu jsem nečekala, že se mi bude kniha tak moc líbit. Šla jsem do ní s tím, že to bude jen další oddechovka. A místo toho jsem zažila pěkný emotional roller coaster. A objevila jsem novou oblíbenou knihu. Jo, a ta obálka! Nádherná.