Pesso Boyden psychomotorická terapie

Podtitul knihy je nazván „Průvodce metodou, systémem a souvislostmi“ a vystihuje i obsah knihy. Je čtivá a poutavá, ale náročná. Ostatně jde o psychoterapeutickou literaturu. Již v úvodu sděluje autor, že číst má čtenář tuto knihu od začátku do konce a nic nepřeskakovat. Tak jsem to udělal i já a má to svou logiku. Byť si dovolím po přečtení jako alternativu pro čtenáře přečíst si nejprve pátý díl, tedy „Praxe a etika“, vhodné je to pro někoho, kdo již má zkušenosti s psychoterapií a může se rychleji orientovat v tématu knihy. Přesto je to jen možnost. Začněme tedy od začátku. První část se věnuje popisu metody, začíná příběhem manželů Pessoových, když začínali tancem, pohybem a až v průběhu životní praxe se dostali k psychoterapeutické metodě. Autor je jeden z hlavních propagátorů a praktiků této metody, proto v závěru kapitoly je i popis organizace v České republice. Další části se dozvíme dostatek podstatných informací o teorii a systému tohoto směru. Dovíme se o detailech směru a vývoje metody, včetně zasazení do konceptu jiných klasických psychoanalytiků a psychoterapeutů (Freud, Piaget). Autor se věnuje i tzv. polaritám a jejich integrací jakožto důležité součásti metody (neurologické, senzomotorické a behaviorální). Kniha se dostává i do mýtických příběhu, doslova až k Adamovi a Evě, či Ikarovi. Třetí část, nejvíce praktickou, rozhodně využijí pro svou praxi psychoanalytici či psychoterapeuti, je v ní hodně příkladů z užití metody v terapii s praktickými příklady nejen kazuistik, ale i přepisem rozhovorů průběhu terapie. Čtvrtý díl je pak částečně pokračování prvního, protože se věnuje opět metodě (nazván Metoda II), je zaměřen více prakticky a dále se věnuje terapii a rozhovorům mezi klientem a terapeutem. Poslední části před závěrem se již dostáváme do praxe a etiky psychomotorické terapie. Je sice nejkratší ale uzavírá předloženou knihu do kontextu a ukazuje, že ji lze prakticky využít. A to nejen pro praxi, ale i pro studenty, nebo zájemcům o psychoterapii. Závěrem použiji jednu citaci z knihy, která vystihuje i jednu ze základních myšlenek, tj. že není propagována jako jediná a správná metoda terapie, ale může pomoci, a to slova samotného zakladatele metody: „Chtěl jsem být velkým tanečníkem, psychoterapeutem jsem nikdy být nechtěl, ani mne to nenapadlo.“ Paradoxně i přesto, nebo právě proto jde o jednu z efektivních metod pro psychoterapii.