Pesimismus?

Německý autor Oswald Spengler, známý (a přitom spíše zapomenutý) především svým monumentálním 'Untergang des Abendlandes' se ve sbírce esejí 'Pesimismus? – a další úvahy' vyslovuje k několika tématům (texty jsou většinou přednášky z let 1921-1936), v úvodním textu 'Pesimismus?' víceméně obhajuje/vysvětluje svoji pozici z výše zmíněné publikace, snaží se být přesným ve formulaci. Líbila se mi druhá esej o Nietzschem a Goetheovi "Nespočetné množství Němců bude Goetha uctívat, žít s ním, pozvedat se s ním, ale on je nepromění. Nietzscheho vliv proměňuje, protože melodie jeho pohledu jím samým neskončila. Romantické myšlení je nekonečné, co do formy občas, co do myšlenky vždy. Chopí se stále nových oblastí, pohltí je, nebo přetaví." Další dvě eseje stejný zájem nevyvolaly (Stáří amerických kultur, Bojový vůz), ačkoliv i předtím mě Spengler zaujal hloubkou svých znalostí, antických řeckých jmen, o kterých jsem nikdy neslyšel, nebo německých OG filozofů, o kterých jsem sice slyšel (Schopenhauer, Hegel), ale prokousávat se jejich texty se mi doposud nechce. OS je ten typ autora, kde, pokud ho chcete pochopit plně, stálo by vás to desítky dalších knih a času. Je to hutné, ale ne překombinované, dá se tomu rozumět... a je na vás jak moc to chcete pochytit. K autorům jako tenhle mě láká ta prorocká vize z minulosti, směrem k dnešní současnosti/budoucnosti, protože dnešní doba příliš nepřeje skutečným myslitelům, lidi konzumují a hádají se o slupky, přemýšlí jestli budou mít to či ono pohlaví, jestli je horší levá nebo pravá, do hlavy se vám valí content kam se podíváte a tak si říkáte, nebyl tady už dřív někdo, kdo věděl a řekl něco, co tu zůstalo, jako odpověď... někdo, kdo byl prostě "ahead" a tak se začnete vracet zpátky a zjistíte, že je tu hodně, co se dá učit o dnešku. Spegel sice poněkud sráží hodnotu umění, ale jeho pojetí historie je i z tohohle mála zajímavé, jinak bych se asi po probuzení nezasekl a nedal z fleku šedesát stran jeho textů. Snažím se pochytit a obohatit, co se svou úrovní dávám. Zajímavou odpovědí je poslední, velmi krátká, spíše než esej, jen odpověď, na to, zda je možný světový mír: "Na otázku, zda bude někdy možný světový mír, může odpovědět jen znalec světových dějin. Být znalcem světových dějin však znamená znát lidi podle toho, jací byli a vždy budou. Většina lidí nikdy nepochopí, že veliký rozdíl spočívá v tom, zda o budoucích dějinách uvažujeme podle toho, jaké budou nebo jaké bychom je chtěli mít. Mír je přáním, válka faktem a lidské dějiny se nikdy nestaraly o lidská přání a ideály. Život je bojem mezi rostlinami, zvířaty a lidmi, bojem mezi jednotlivci, společenskými třídami, národy a státy, ať už se odehrává v hospodářské, sociální, politické či vojenské formě. Je to boj o moc, o prosazení vlastní vůle, výhody nebo vlastního názoru na to, co je užitečné a oprávněné, a pokud selžou ostatní prostředky, člověk se vždy chopí toho posledního, totiž násilí. Jednotlivce, který používá násilí, můžeme nazývat zločincem, třídu považovat za revoluční či za vlastizrádce, národ za krvežíznivý, ale na věci to nic nemění. Dnešní světový komunismus má své války za povstání, koloniální říše za pacifikaci cizích národů, a pokud by byl svět jednotným státem, nazývaly by se války povstáními. To vše jsou jen rozdíly ve slovech. Nebezpečným faktem je, že dnes mluví o světovém míru jen bílé národy. Dokud tak mluví jednotliví myslitelé a idealisté - mluvili tak ve všech dobách -, nemá to účinek. Pokud se však stanou celé národy pacifistickými, jde o symptom sešlosti věkem. Nejedná se o silné a nepotřebované rasy, ale o zřeknutí se budoucnosti, neboť pacifistický ideál znamená konečná stav, který je v rozporu se skutečností života. Války budou do té doby, dokud bude existovat lidský vývoj. Kdyby se však bílé národy unavily válkou natolik, že by je k ní vlády již za žádných okolností nepřiměly, stal by se svět obětí barevných, jako římská říše padla za oběť Germánům. Pacifismus znamená přenechat panství rozeným nepacifistům, mezi nimiž budou vždy i bílí, dobrodruzi, dobyvatelé, nadlidé, kteří, jakmile uspějí, naleznou příznivce. Pokud by dnes došlo v Asii k velkému povstání proti bílým, připojilo by se k němu bezpočet bílých, protože je omrzel život v míru. Pacifismus zůstane ideálem, válka faktem, a pokud se bílé národy odhodlají nevést již žádnou válku, udělají to ty barevné a stanou se vládci světa." -Oswald Spengler, 1936