Pes, který strážil hvězdy

Hrozně složitý ale přitom krásný soubor povídek, který se navzájem prolínají. První povídka je taková spíše smutná o pánovi, který onemocní, žena se s ním rozvede a jemu zbyde jenom pes a auto. A tak spolu jeho na jih Japonska a potkávají chlapce o kterém je pak dalsi povídka protoze ten zase utíká z domova. Všechny čtyři povídky se hezky prolínají a všechny mají něco společného. Psa.

Že mě kniha takhle semele jsem opravdu nečekala. Těšila jsem se vlastně na tu psí radost a lásku a jak vše bude díky tomu veselé. Víc jsem se mýlit nemohla. V knize sledujeme osudy čtyř psů a jejich páníčků. Všechny jsou svým způsobem propletení a spojení a nejvíc mě mrzí, že první dvojice asi opravdu zůstane neodhalena. Všichni pejsci měli vlastně štěstí, protože se dostali do náruče lidí, kteří je bezpodmínečně milovali. Co si neuvědomovali, tak byl fakt, jak vlastně jen svou existencí zachránili své pány. První příběh je za mě nejdojemnější. Ukazuje sice psí radost z výletu, ale mi bohužel sledujeme i život muže, pro kterého je pes, kterého vlastně ani nechtěl, to jediné, pro co žije. O to víc slz jsem prolila na poslední straně, kde nezáleželo na době odloučení, ale že jsou opět spolu. Druhá dvojice má dost dramatický začátek, ale jen existence malého štěněte pomohla ne jen jedné osamělé duši, ale i jejímu okolí a otevřela dveře přátelství. A třetí příběh přináší smutný začátek, ale tak velkou naději v závěru, že se člověk jen uculí a oddechne si. Každý z nás potřebuje v životě někoho, kdo nás bezpodmínečně miluje, tak jako psi. To ostatně ukazuje i poslední příběh, který přinese krásnou komunikaci beze slov. Kniha je nabitá emocemi, dost mě vyždímala, ale nelituji jediné prolité slzy, protože tolik radosti, lásky, naděje, pokory a důvěry se prostě nedá pojmout se stoickým klidem.