Perramus

Potřeštěná intelektuální komedie, politická satira a zároveň existenciální ohlédnutí za událostmi, jež formovaly latinskou Ameriku v polovině minulého století. Pravdu říct, první, druhý a třetí příběh jsem takřka protrpěl, protože jen máloco mi dávalo smysl. Teprve při čtvrtém dobrodružství bezděčné trojice hrdinů jsem začal cirkusu přicházet na chuť, třebaže nemůžu říct, že by šlo o můj šálek kávy. Jorge Luis Borges, Gabriel García Márquez či Julio Cortázar, to všechno jsou tvůrci, které uznávám, ale mozkovou kapacitu na ně nemám. A Juan Sasturain právě tohle od čtenáře vyžaduje, včetně bezmezné lásky k absurdnímu humoru a magickému realismu. Co mě ovšem na komiksu Perramus nikdy nepřestane fascinovat, je výtvarné umění Alberta Breccia. Zpočátku máte pocit, že jde jen o snůšku černých skvrn, nedávajících dohromady ani pořádný tvar. Jakmile se ale soustředíte, nalézáte expresionisticky zachycené obličeje a postavy, které v sobě mají víc života, než leckterá hyperrealistická kresba.

Popravdě nevěděl jsem, co od příběhu čekat, snad spíše pochmurné dění, z přední obálky knihy, přeci jen první album vznikalo ještě za vojenské diktatury, ale po prvním díle, kde jsem se tak nějak ještě rozkoukával a začal chápat o co autorům běží, to bylo už jen lepší a lepší. Když se do průběhu aktivně zapojila legenda latinskoamerické literatury J. L. Borges a tým okolo Perramuse se dá dohromady, začíná ta pravá zábava plná dobrodružství a symbolů, magického realismu, revolucí, literárních a popkulturních odkazů a groteskního až absurdního humoru, někdy až vulgárního, jenž ale přesto zůstává stále inteligentním. Canelones a Nepřítel (zbývající dva členové) mi přirostli k srdci a musím říct, že vlastně po celé partě se mi bude po dočtení stýskat. Líbí se mi také zapojení ostatních legendárních osobností, jako Sinatra, Márquez, Fidel Castro. Konečné poselství komiksu, že i cesta je cíl, je více než uspokojující. Pro milovníky jihoamerické literaturu povinnost, pro ostatní určitě doporučuji také, jen člověk by pro plné vychutnání měl mít asi aspoň základní historicko-literární přehled. Kresba Alberta Breccii mě uchvátila již u Mýtusu Cthulhu a zde předvádí, že se hodí i pro zvýraznění komiky. Už nezbývá než jen poděkovat Argu, že u nás takovéhle nemainstremové dílo vydalo.