Percy Jackson - Prokletí Titánů

Ještě lepší a napínavější než předešlý díl. Nové postavy jsem si velmi oblíbila a všem jim fandila. I bohové jsou úžasní – Artemis se svými lovkyněmi, Apollón a jeho haiku a nesmím zapomenout na skvělou scénu s Afroditou. Jen stále nemůžu pochopit, že už je hlavním postavám 14 let, já si je stále představuji jako ty 12 leté děti. Připravte se, že tento díl už je vážnější než ty předešlé a že všechno neskončí tak sluníčkově jako doposud. Já jsem nevěřila, že by opravdu mohl někdo umřít, a byla jsem nemile zaskočena.

(Čteno v AJ, tudíž přicházím o právo na komentování českého překladu.) ---- Dámy a pánové, v baru houstne dým. Proroctví se pomalu blíží, a Titán všech Titánů se svými poskoky taky. Moc mě potěšilo seznámení s novými bohy, sourozenecká dynamika mezi Artemis a Apollem mě bavila a myslím, že rozhovor s Aphrodite bude ještě nějakou dobu vrtat tomu našemu vodně nadanému klučinovi v hlavě. Lovkyně byly také zajímavou částí, zejména Zoë a mrzí mě, že jsme o ni přišli tak brzy. Od Thalie nebylo moc hezké takhle hodit Percyho pod vlak co se toho slavného proroctví týče, ale you do you, girl. On se s tím nějak smíří. Jo, a že jsme dostali možnost potkat potomky samotného pána podsvětí? Jako, neříkám nic, ale mít na své straně někoho, jehož otec je Hades může být v boji celkem výhoda. Nějaké to přivolání pár mrtvol nemusí být k zahození. "There is power in killing innocence." "I thought about Bianca, who had given her life so we could get here. If she could do that, I could hold the sky."