Patnáct set mil od Slunce

Stále aktuální téma v cukrkandlově pohádkovém zpracování. Barvy na obálce naprosto přesně odpovídají příběhu. Smůla je, že ti kteří by to fakt potřebovali, si tuhle knihu nepřečtou. My ostatní si užijeme sice nepravděpodobné, ale moc milé pohlazení po duši. Hlavní postava Jules je gay, všichni to tak nějak tuší, on sám by to rád světu řekl, aby mohl žít svůj život v pravdě. Pořád nechápu, proč by zrovna tohle měl někdo hlásit. No nic. Každopádně jeden bezmyšlenkový tweet situaci rozhodne za něj. A pak se začnou dít věci. Jules pozná, kdo je podporující a kdo stojí za prd. V podstatě se mu potvrdí to, co věděl vždycky. Ale jeden bonus tu je, Matt. Sice ten chlapec bydlí trochu daleko, ale když jde o životní lásku, vzdálenost nehraje roli. Všechno je tak sladké a pozitivní, brr. Co mi opravdu vadilo, je způsob použití španělštiny. Když už se překladatelce zdálo, že se hodí některý text nechat v původním znění, měla dát překlad třeba pod čáru. Slovníček na konci, bez označení stránky, je fakt nepřehledný. Člověka to akorát otráví. Čtení je to rychlé, děj odsýpá, za chvilku je pryč. A stejně tak i myšlenka na příběh.

Samotný příběh a pomalu se rozvíjející vztah na dálku mě oslovily. Bylo to kouzelné a dojemné. Jen mi dost vadilo a rušilo mě při čtení obrovské množství španělských slovíček, slovních spojení i celých vět. Jo, vzadu sice je slovník, ale kdo chce během čtení příběhu pořád listovat ve slovníku? Od toho je snad překlad, ne? Proč nepřeložili teda vše?