Pastorální teologie pro laiky

„Zásadní postoj, který katolická církev zaujala je postoj kritické solidarity‘. Což znamená, že se církev neodtahuje od světa, není vůči němu a priori nepřátelská, ale není také a priori srozuměna se vším, co svět okolo ní vyznává a žije. Je si vědoma své jedinečné hodnoty, která nespočívá v ní samotné ani v zásluhách, jichž v průběhu staletí ve své službě světu nabyla, ale v poselství, které v sobě nese a cestou slova, svědectví, svátostí a diakonické služby lidem zprostředkovává. Prakticky to znamená, že je církev v tomto světě postavena do situace, kdy může a má formulovat námitky a dávat nabídky, ale nemůže (a nemá!) své poselství jakkoli vnucovat ani své postoje nadekretovat mocenskou cestou všem lidem. Tak se může otevírat nové porozumění pro slova Písma, že, Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny‘ (Mk 10,45).“ Víc než knížka k „běžnému čtení“ je tahle publikace učebnicí, také slouží jako základní studijní pomůcka pro výuku pastorální teologie na katolické teologické. A učebnice je to výborná, protože přehledná a srozumitelná. Zvlášť se mi líbilo, že se zde klade důraz na praktické dopady pastoračního promýšlení – není to žádná od reality odtržená akademická hatmatilka, ale dobrý průvodce každého laika, který při svých pokusech o zapojení do pastorace cítí slabost v kolenou z představy, že by svojí dobře míněnou aktivitou mohl způsobit víc škody než užitku. V tomto smyslu je zvlášť užitečný výčet potenciálně problematických bodů a různých zmatení v pastoračních rozhovorech (na obou stranách) a také promýšlení specifik a rizik, které přináší pastorace v on-line éře. „Je velmi důležité, aby laik ve svém pastoračním působení využíval výhody, které mu jeho stav dává: nebudí strach, protože není oficiální autoritou, ani není mnohokrát vzdělanější v teologii než jeho partneři v rozhovoru; zná z vlastní zkušenosti řadu rodinných, pracovních a společenských situací, o nichž s ním lidé hovoří. Dalo by se to shrnout do požadavku, aby laik nebyl nepodařeným klerikem (nehrál si na kněze či jáhna), ale byl podařeným laikem – Kristovým svědkem uprostřed světa.“