Pasažér

Velmi zvláštní kniha. Ze začátku slibuje napínavý příběh, který je trosku podobný knize Tato země není pro starý. Před půlkou se kniha změní ve změť dialogů. Přesto knihu hodnotím kladně. Velmi dobře se čte a je svým způsobem fascinující. Paranoidní druhá pulka trosku pripomina poslední knihy Václava Kahudy. A to je pochvala. Oba jsem mel (mám) moc rad

Nakonec dávám plný počet, i když všem výtkám rozumím. Já prostě při čtení McCarthyho mám takový čtenářský požitek, jako u málokoho. Ty dialogy! Třeba je jich příliš, já si to užívám. Děj kolem půlky knihy někam zmizel, to je fakt. No ale kdo jsem já, abych velikánovi říkal, jak to měl napsat? AHA!

Inspirativní čtení, určené skalním fanouškům spisovatele, jak už zde někdo trefně poznamenal. Starý dobrý Cormac. Fakt, že prorazil a stal se všeobecně uznávaným až krátce před šedesátkou, ponechme teď stranou. Daleko důležitější je relativně skromná, avšak nesmírně působivá literární tvorba, kterou za sebou zanechal. Jeho žánrový rozsah měl široké rozpětí a dá se s klidem říci, že psal prakticky všechno. Detektivky, western, krimi, thriller atd. Dokonce jednou zabrousil i do postapokalyptické tématiky. To všechno jsou z hlediska odborníků obvykle nevhodná témata pro psaní hodnotné literatury, ale McCarthy dokázal v rámci postmodernistických postupů uchopit brakový žánr a sdělit skrze něj hlubší myšlenku. Použitím pokleslých žánrů se tudíž knihy často dostaly i do rukou čtenářů, kteří primárně očekávali jednoduchou zábavu, ale ve skutečnosti získali i něco navíc. Pasažér v tom ohledu není výjimkou, byť se tak děje v poněkud náročnějším podání. Doporučuji začít třeba s kratičkým románem (novelou?) Tahle země není pro starý. Na druhou stranu, já se s tvorbou Cormaca seznámil prostřednictvím románu Krvavý poledník a rozhodně toho nelituji. Záleží asi čistě na Vás, vážení čtenáři.