Parchanti z Jihu Takový to byl muž

Jason Aaron v nejlepší formě. Ačkoli nejde o špinavou kriminálku, superhrdinský epos, či dobrodružství z předaleké galaxie, přesto civilní Parchanti z jihu dokonale charakterizují právě to, co mám na autorově tvorbě tolik rád. Je to chlapská literatura, plná ošklivé morálky a špatných rozhodnutí, kdy jste prakticky neustále nuceni přehodnocovat své mínění o jednotlivých protagonistech. Zároveň se pod vší tou patinou „obyčejného akčňáku“ à la Kráčející skála skrývá silný vztah k rodnému kraji, jenž jak víme lze stejnou měrou horoucně milovat, jako vroucně nenávidět. Scénář sice dlouhou dobu plyne dle očekávaného schématu, včetně momentů, kdy společně s hrdinou překvapeně zjišťujete, jak málo stačí k tomu, aby lidé přehlíželi zlo na prahu vlastního domova; i tak se ale strůjci příběhu podařilo zasadit několik nečekaných úderů pod pás, které slibují do budoucna zajímavé počtení. Lví podíl práce přitom nelze upřít Jasonu LaTourovi, jehož stylizace americkém Jihu je naprosto fantastická.

„Nikdy jsem se tě kurva neprosil o nic, ty ubohej pojebanej vole. Bóóže, jak jsem byl rád, když jsi umřel.“ Jedině Jason Aaaron si může dovolit hned na první stranu svého příběhu použít psa, který vykonává potřebu přímo před nápisem „Církev Svobodné vůle – Boží v Kristu“. PLESK. VRRR. HAF. Celkem „fekální“ začátek neveselého příběhu. Příběhu z Jihu, kam se po čtyřiceti letech vrací hlavní hrdina následujících událostí. Jeho návrat není zrovna jednoduchý. Komplikace se mohou očekávat, a také přijdou. Malá ochutnávka: A je to. Poslední krabice. Celej barák spakovanej. Teď už jenom zbejvá z tohohle kraje vypadnout a už nikdy, za žádnej okolností, se sem už kurva nevracet. Již předmluva obou aktérů této začínající série, nás utvrdí v tom, že to bude plné buranů, krvavých střetnutí, několika parchantů a plivání na hroby. Jason Aaron (scénář) i Jason Latour (kresba) přiznávají, že Jih milují a nenávidí zároveň. Což vlastně může čtenáře těšit. Klady přebíjejí zápory, ale výsledek je nejasný. Scénář, děj tohoto příběhu z Jihu, je ponurý, zajímavý, přesvědčivý a zahalený tajemnem. Tak že napětí a akci můžeme v klidu očekávat. Citát: Čím má asi jeden ubít čas v okrese Craw v Alabamě, když je pátek večer? Mě moc nesedí kresba. Je jednotvárná, bez větších detailů a spíše v hnědo-červené barvě. R. M. Guéra ve Skalpech byl rozhodně přesvědčivější. Jason Latour se drží při zemi, i když by se zde mohl více odvázat. Bohužel, a při Kristu, mu to tady zas tak moc nejde. Jednoduché obrazy, bez nějakých větších šoků, to tak nějak ukolébá čtenáře. A když přijde nějaké to překvapení, je to spíše díky scénáři a náhlému zvratu v ději, než přesvědčivou kresbou. Citát: Pokud jste chtěli, abych odjel, asi jste mi neměli prořezat pneumatiky. Dementi pitomý. POZOR – VAROVÁNÍ: Recept na Smažené jablečné koláčky od Betty Aaronové, Jasonovy mámy, jsou zabijáckým receptem. Obsahují tuky, cukry a strašně moc mouky. Kdo to upeče a sní, má jasně zaděláno na nadváhu a infarkt.