Parasol Against the Axe

jelikož jsem Perník nedokázal dočíst, zkusil jsem Slunečník s nadějí, že mě udrží známé prostředí... no, Oyeyemi je na mě strašlivě ukecaná, jestli se tou avizovanou snovostí myslí volný proud asociací, tak budiž, ale udržet při téhle transkulturní směsce fantastických syntéz s rozmanitými odbočkami pozornost přes 200 stran je únavné snad jsem aspoň pochopil správně symboliku názvu: chránit versus útočit

Váhal jsem, zda dát tři, či čtyři, tak dávám půl. Přitom bych souhlasil i s těmi, kteří zde knihu hodnotili negativně. Ano, je to sebestředná onanie, ale která postmoderna není? Ano, postavy jsou ploché, ale to mi taky nevadilo. Co dále hodnotím kladně: různé motivy související s metatextem, snahu pochopit město a kulturu, do které jsem se přistěhovala (a je zajímavé to číst z pozice člena této kultury) a zahlcení čtenáře nad únosnou mez, což byl podle mě záměr. Jakmile člověk ale pochopí, že pasáže z vložené knihy Paradoxní svlékání si nemusí pamatovat, dost z té dávky eliminuje. Hodně se mi líbila vrcholová scéna, kdy byly tři hrdinky konfrontovány na chodbě, a doufal jsem, že to ještě bude pokračovat, ale pak to trochu vyšumělo. Něco možná byly narážky na něco, co jsem nedokázal rozklíčovat (žena v teplákovce, svatba v bazilice, divné rekvizity svatební noci, kamenná velryba v Klementinu apod. - ta svatba byla možná narážka na ples v Mistrovi a Markétce?), ale to asi nevadí. Některé obraty si budu určitě pamatovat dlouho. Každopádně, ani já jsem knihu nedočetl napoprvé - jakmile se na scéně objevila nahá žena maskovaná za krtečka, říkal jsem si, že už je to moc velká blbost. Ke knize jsem se ale vrátil a jsem rád.