Paralelní vesmíry

Každý si zřejmě nějak představuje paralelní svět, však většinou opomíjime, že není jen jeden typ takového kosmu. Moderní věda popsala o této teorii stohy a na trhu je vcelku dost skvělých knih, jako ta od Briana Greena či Michio Kaku. Knihy od těchto slovutných vědců se snaží obsáhnout obecně každou teorii a v různé míře je přiblížit širšímu obecenstvu. Paralelní vesmíry od Rizwana Virka se zaměřuje na jednu konkrétní teorii, teorii virtuálního univerza. Nežli autor přistoupí blíže k výkladu dané teorie, třetinu knihy dává úvodní slovo výkladu ze základu kvantové mechaniky (dvouštěrbinový experiment) a kosmologie (čas a prostor), pojednává o možném smyslu Mandela efektu a popisuje náčrtem ostatní téze paralelních světů. Text občas je pomrkává k filmům, seriálům a knihám, na kterých ukazuje konkrétní výklady (Cesta do neznáma, Návrat do budoucnosti, Hvězdná brána, Loki, 13.patro...). Po vcelku zajímavém úvodu začalo postupné pohroužení do téze virtuální kosmologie. Z počátku se text držel fyzikálních mantinelů, jež znám z jiných obdobných populárněnaučné literatury, však když došlo na podrobnosti, jak fungují zákonitosti výpočetní a herní technologie, začal jsem se místy ztrácet a zájem upadat. Nebylo to dáno těžkosti textu (ten byl naopak srozumitelný), ale spíše chybou osobní povahy, že mě určité detaily zkrátka nezajímaly. Na konci knihy autor nahlíží na danou teorii z perspektivy filozofie a náboženství. Kniha dává hypotetickému světu Matrixu hloubku vědeckého poznání. Zkouší zasadit do souvislosti našeho materiálního bytí něco nehmotného (virtuálního) a může působit jaksi nemístně. Moc by se chtělo říct, že nejsem žádné NPC, jak autor naznačuje, ale pokud bychom žili vskutku v nějaké počítačové simulaci, bylo by to pro nás stejně reálné jako pro lidi, jež zadali simulaci předků, jejich svět. Kniha je v tomto jedinečná a doporučuji.