Paradox moci

Kniha nepřináší nic moc nového, ale je zajímavé, jak autor pohlíží na staré známé skutečnosti optikou moci - slova, které má i pro mě, jak autor poznamenává, pejorativní nádech. Znamená-li mocný člověk vlastně dobrý člověk, pak hurá do toho! Jednoduchá teze - moc získáváme od druhých tím, že se o ně zajímáme, že jsme štědří a přispíváme ke všeobecnému blahu, jakmile ji však získáme, máme tendenci stát se sebestřednými a přestat se o druhé zajímat, čímž moc zase ztrácíme - je ale zbytečně rozpitvávána a autor se často opakuje. Dopady moci a bezmoci navíc ukazuje na dvou extrémech - lidech opravdu chudých a opravdu bohatých, takže si z toho většinový průměr moc nevezme. Snad jen to, že nerovné podmínky v lidském světě rozhodně existují a každý z nás může svými drobnými životními činy přispívat k jejich vyrovnávání. A to není málo.

Jeden příklad za všechny : Postavte se k zrcadlu a pokuste se namalovat si na čelo písmeno E tak, aby bylo pro vás obráceně. Dokázali jste to? Tak to prosím vás podle autora znamená, ne že máte dobré prostorové vidění a z deskriptivní geometrie jste pravděpodobně měli jedničku, ale že máte málo moci a jste submisivní typ. Tvl. Asi tak.