Paradise Garden

Knihy z nakladatelství Prostor vyhledávám, nejsou rozsahem nijak obsáhlé, spíše subtilnější, ale ty příběhy v nich vás něčím zaujmou, minimálně o nich budete přemýšlet. Ani tento není výjimkou, navíc se přistihuji, že čím jsem starší ( a mám více načteno) tím více inklinuji k evropským autorům. Většinou nejsou tak známí a marketingově propagovaní, ale píší výborně a často překvapí. I tato německá autorka mě svou prvotinou zaujala, krásně se četla a vůbec... příběhy psané očima a prožíváním dětí či dospívajících mají své kouzlo a když se povedou, o emoce není nouze. Příběh něčím podobný Soběstačnému, a proto také o * méně, protože u knihy paní Dostálové přece jen ty emoce pracovaly více. Křehký příběh o dospívání, ranách osudu a taky trochu o maďarské babičce a cestě k moři. A obálka se barevně (i jinak) taky povedla. A tak ho zkuste.

Přestože se kniha dotýká těžkého tématu ztráty, četla se mi překvapivě lehce – autorka píše jednoduše, čtivě a velmi přístupně. Druhá polovina příběhu přináší zajímavý posun a chvílemi není jasné, co je realita a co jen fikce v hlavě hlavní hrdinky. Právě to na knize oceňuji – dokáže vzbudit spoustu otázek a nabízí prostor pro vlastní interpretaci.