Paní les

Skvělá debutová sbírka s velice originální poetikou, jež svědčí o autorově obdivuhodné slovní zásobě i širokém přehledu o rozličných oblastech lidské působnosti, včetně různých druhů fyzické práce, s poezií a jejími tvůrci v posledních dekádách jen zřídkakdy spojované. Velikou zdatnost básník projevuje i v komponování nečekaných celků: Kompostárna Na zlomené větvi zpíval drozd, někdo na svazích vysázel mandloně. Betonáři nedaleko odlévali základovou desku, brzy ráno, chladno, mlha a radost. Zajeď na kompostárnu pro radlici rašeliny. V kabině traktoru ti kolega vyprávěl, jak dělal zabijačku divočáka v pátém patře paneláku ve svém bytě na okraji Židenic. Z rašeliny šla pára, pavouci soukali sítě. Z dívčího rozhovoru za plotem šlo zaslechnout tiché já nevím, jestli ji miluju, chápeš? Líbí se mi i práce s aluzemi (nejen literárními) a s motivy katolické víry, resp. náboženské praxe, mnohdy překvapivě umístěnými a pointovanými. Jakub Racek napsal výbornou sbírku a jediným úskalím jeho postupu a stylistiky může být paradoxně její „nevyčerpatelnost“, tj. – navzdory vší její vnitřní pestrosti – přílišná rozpitost a nezacílenost. Snad jsem to jen nepečlivě četl (snažil jsem se, ale na jeden zátah to nebylo a o ničím nerušené četbě si člověk v běžném životě může nechat leda zdát), ale celé se mi to drolilo na jednotlivé básně, verše, sousloví, metafory a jinotaje, přičemž velká část z nich zaujala, jaksi obstála a uspokojila, leckdy náramně, nicméně neposkytla „poetické útočiště“ útěšného a uzavřeného celku. Jasně, ne každá sbírka a poetika toto chce a dovede, ale Paní les by na to myslím aspirovat mohla. Takhle je změť stromů, osvěživých a mysl i fantazii vábících, ale pro ty stromy jsem jaksi ztratil les. To však nic nemění na tom, že jde o mimořádnou sbírku (nejen v kategorii debutů) v rámci současné naší produkce a zasloužila by nějaké ocenění. Závěrem ještě druhou ukázku: Mše svatá Zrovna když prší vybíráš brambory. Čertem čertu řekni raději větu, co ti změní život. Zavařování hrušek voní po jeřabinách v nálevu. Vykrajuješ jádřince, neplýtváš slovy. Pan otec stojí jako majestát u velkého hrnce. Chapadlo vzpomínky šmátrá mezi vámi. Svět, obraz rodičovského stavení, psí víno na plotě, máš to všechno v přední kapse montérek. Sečeš otavu, sekačka se ucpává, poslední rakytník na zakrslém keři jsi přijal jako hostii.

Teprve půlka února a už mám asi před sebou svůj objev roku. Tohle se mi teda fakt hodně líbilo!