Paní Hemingwayová

Novinář, válečný veterán, vášnivý lovec … a alkoholik, a samozřejmě proslulý spisovatel s jedinečným stylem, to je Ernest Hemingway, autor, jehož celý jeho život provázela – válka a láska; … samotář, a přitom naprosto neschopný být sám … „Ernesto miluje, když je středem pozornosti všude, kam se hne … boxer, toreador, rybář, voják, lovec, všude musí být za hrdinu.“ … okouzlující a výmluvný spisovatel zmítaný horečným psaním, a přitom vyčerpaný až k neschopnosti psát … … milující a něžný společník, a přitom s naprosto destruktivními sklony! Tak by Ernesta nejspíš popsaly všechny jeho ženy (kterým tak snadno podléhal) … „Zlomil jsi mi srdce Ernesto, a děláš to znovu a znovu.“ … věta, kterou postupně pronesla každá paní Hemingwayová! Všechny to poznaly… „Když se se mnou rozvedeš, oženíš se s ní … a pak zjistíš, že chceš prostě zase jinou.“ … a přesto všechny podlehly jeho kouzlu! „Potřeba velikášství jejího manžela byla vyčerpávající“ … přesto by každá z nich udělala cokoliv, aby si tohle zachovala … „dokonce pozvala manželovu milenku na společnou dovolenou … a pak přemýšlela, jak k tomu došlo, že se s nich stali dva nešťastní rodiče s potenciální milenkou mezi nimi.“ Kdo určuje pravidla této hry, Ernesto? Do nového roku jsem vstoupila s knížkou o lásce … jednoho egocentrického spisovatele k ženám, ke čtyřem jeho manželkám, ale i k mnoha dalším, které jeho životem prošly, nebo se jím jenom mihly. A tak jsem mohla sledovat jeden velký milostný příběh, skládající se z mnoha epizod, jejichž (všech) základem byla vášeň, přerůstající ve vášnivé hádky, posléze v milostné rozčarování a nakonec v trpké pocity lítosti, jejichž autorem, scénáristou a posléze i tvůrcem a protagonistou byl jeden z největších spisovatelů, s něžným srdcem, cholerickou myslí a bolavou duší … Příběh o paní Hemingwayové (ať už mluvíme o kterékoliv z nich) není životopisem, ani životopisný dílem, ale je příběhem fiktivním, vzešlým z pera autorky, která tak dala vzniknout románu o lásce v mnoha podobách vášnivých a pak dlouho, dlouho, bolavých … Musím říct, že jsem očekávala čistě lehké odpočinkové čtení, příběh mě ale docela překvapil, svými emocemi, hloubkou emocí a niterných prožitků, o kterých píší … Hadley, Fife, Marthy i Mary. A tak jsem si ráda poslechla zpověď mladičké, krásné a plaché Hadley, toužící prodrat se do velkého světa, o jejím životě s ještě neznámým Ernestem v 20tých letech, o vášnivé první lásce a hlubokém zklamání, zrovna tak, jako příběh Fife, drze upřímné a nezkrotně okouzlující „no, není to zrovna jižanská krasavice, ale … vyznačovala se pozoruhodnýma očima“, lehkomyslné a odvážné, které Ernesto přisoudil dlouhých 20 společných let a která ho nikdy, ač se ho vzdala, nepřestala milovat. Jenže pak přišla válka a neohrožená, tvrdá a tak krásná Martha, která mu napsala …“svět je vězení a my z něj spolu utečeme“ … a věřila tomu, ovšem jenom chvíli, aby posléze Ernestovi utekla, z nudy letních dní, čistého moře a dnů jednoho jak druhého na malém ostrově na Kubě, příliš nezávislá, hrdá a nespoutaná, přenechajíc ho Mary, jako zralého a již notně hektolitry alkoholu pozměněného spisovatele v době jeho největší životní slávy i životní prohry … „Věděla, že psaní udrží jejího muže na správné cestě.“ … jenže, neudrželo!

Anotace knihu vystihuje. Jen bych přidala - z milenek manželkami. Různé doby trvání manželství, podobný scénář. Jen jedna žena opustila jeho, jinak to vždy bylo opačně. Alkohol, deprese, práce......až k tragickému konci. Kniha je dílem fantazie..jak napsala na závěr autorka.Uvádí, kde hledat skutečné životopisy E.Hamingwaye.