Pandemonium

No, tak to už bylo i na mě moc. Myslela jsem, že Pandemonium nemá v čem překvapit, ale překvapilo. Bylo tam mnohem víc akce(kterou v knize potřebuju, aby mě uchvátila) a propracované oba děje, jak minulost, tak i budoucnost. Sice jsem si musela hlídat, abych nezapomněla co se dělo v milosti, po tom co jsem dočetla kapitolu v budoucnosti,nebo naopak, ale zvádnout se to dalo. Líbilo se mi, jak se Lena vnitřně vyvíjela a zlepšovala. Docela mě zaujala Raven a chtěla bych se o ní dozvědět víc(někde sem četla, že jejímu příběhu Lauren věnovala malou knihu),protože mi bylo strašně líto Blue, no a vlastně i Raven. Juliana jsem vnímala jako vetřelce, který tam jen mrčí a zavazá. Ale potom se nějak zlepšil a docela jsem mu to s Lenou přála a doufala jsem, aby se Alex neobjevil a nebyl z toho zase ten trapný trojúhelník. Ale objevil se a svým způsobem zkazil. No, ale at už si Lena vybere kteréhokoliv bude mi opět mi toho druhého líto(nesnáším trojúhelníky). Na Rekviem se těším i když má být nejhorší. Těším jak to všechno dopadne. Doporučuju.:D

Jsem mile překvapená. Po prvním díle jsem byla především zvědavá jestli bude kvalita stoupat, protože jsem v Deliriu spatřovala nějaké nedostatky. Pandemonium mě ale přesvědčilo, že Lauren Oliver je dobrá. Byla jsem nadšená z prostředí, postav, příběhu, má to grády a má to všechno, co chci od pořádné young adult dystopie! :) Navíc, střídaní Teď a Tehdy se tu vážně povedlo.