Pán se stará

Jako člověk, který je „chladný ve víře“ jsem na představení P. Josefa Prokeše, do žabovřeského kostela Panny Marie Pomocnice, vstupoval bez většího očekávání. Dojmy z Žabovřeského rozmlouvání však ve mně rezonovaly natolik silně, že jsem sáhl po představené knize. Domnívám se, že žádná kniha vám nemůže změnit život. Ostatně každá transformace vyžaduje jistý čas, a pokud má být pravdivá, pak musí vzejít jedině z vlastního srdce. Co vám ale naopak dát může, je jiný úhel pohledu. Známý citát Saint-Exupéryho, „Co je důležité, je očím neviditelné“ tak dostává zcela reálný obrys. Pozorný čtenář si díky této knize může vyzkoušet, jak lze vnímat slova vnitřním pohledem. Určitě doporučuji všem, už z toho důvodu, že kniha není cílena na nějakou konkrétní skupinu jako třeba Nevyžádané rady mládeži od M. Váchy, ale je spíše pobídkou k dialogu.

Chodívala jsem do kostela v Č. Budějovicích, kde sloužil mše P. Josef Prokeš, směla jsem s ním prohodit pár slov, vím, že je to moc fajn kněz... A tak jsem měla docela vysoká očekávání. I tak jsem z textu nadšena, občas jsem byla dojata, občas mi běhal mráz po zádech. P. Josef Prokeš totiž nemaluje církev narůžovo, a přece o ní píše s láskou i pokorou. Tak jsem zase zakusila radost ze čtení i radost z vlastní víry, jakkoli občas kulhá na obě nohy.