Pán nočních můr

Brak v nejčistším (a pozitivním) slova smyslu, ve kterém nechybí nic, co máme na osmdesátých letech rádi. Zpočátku se sice zdá, že Boatman bude svůj docela zajímavý vědeckofantastický nápad, který má lehce wellsovské kontury, rozvíjet celkem pomalu, v tom ale věci začnou nabírat hodně rychlý spád a všechno směřuje k velkolepému finále. Autor není zrovna fanoušek pozvolného budování strachu. Horor je v jeho podání primárně přehlídkou hnusu, respektive snahy znechutit či šokovat, takže se čtenář může těšit na mokvající tkáně, vyhřezlá střeva, rozdupané hlavy a samozřejmě i na neposedný hmyz a červy, kteří vylézají a kroutí se v podstatě na každém rohu (no, jen se jděte podívat do lednice, co se tam skrývá). Nechybí ani Lovecraftovké pomrkávání, ať už v podobě obehraných chapadel, nebo pěkného odkazu na jeden slavný pohled do zrcadla. Samotné finále, roztažené na pomalu sto stran, je nápadité a zpočátku docela zábavné, škoda ale že autor nezná míru. Všechno se jednou přejí a po pár desítkách stran tomu začne docházet šťáva. Konec, a myslím úplně poslední scénu, hodně rozesmál, tohle jsou osmdesátky jak vyšitý. Co se postav týče, no, řekněme, že nejsou zase tak důležité. Izzy možná mohl dostat trochu víc prostoru, klidně na úkor zbytečných puberťáků, ženy přirozeně zcela vedlejší, vhodné hlavně k tomu, aby obdivovaly muže. Nevím, kdy naposledy mě v knize nějaká postava štvala tak jako Helen, což je pro Pána nočních můr vlastně docela fajn vizitka. Celkově docela čtivá blbina, která působí jako propracovanější kombinace Johna Sinclaira a Stop hrůzy a v průběhu čtení mi evokovala řadu jiných knih i filmů, v čele s polozapomenutým Brainscanem. Proznámka pro Morbiduse: Ten rok 2020 v tiráži se vztahuje k novému vydání knihy. To první vyšlo už v roce 1988, takže je to nefalšovaný old school. [čteno na 18. zasedání LiHoKlubu, které se konalo v červenci 2026]

Pán nočních můr jsme četli v rámci našeho Lihoklubu a musím říct, že je to poctivá old school hororová jízda, která vzdává hold osmdesátkovým hororům. Garrett Boatman servíruje bizarní, krvavé i znepokojivé výjevy, kde se hranice mezi snem a skutečností postupně rozpadá. Hlavní hvězdou je Izzy Stark – muž, jehož představení dokáže proměnit lidské noční můry ve skutečnost, a právě odtud se rozjíždí děsivý kolotoč událostí. Musím říct, že tahle kniha ve mně probudila přesně ten typ hororové atmosféry, kterého jsem se jako malá bála. Má totiž úžasnou atmosféru – trochu béčkovou, pořádně krvavou, nechutnou a hlavně neskutečně zábavnou. Začátek pro mě byl trochu zmatečný. Ztrácela jsem se v postavách, žádná z nich mi zpočátku příliš neutkvěla v paměti a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl psaní. Jakmile se ale autor pustil do popisování děsivých scén, byla jsem jeho. A že těch děsivostí tady bylo! Izzy promítal publiku své noční můry – „umělecká díla snovky“ – pomocí svého přístroje. Právě tenhle motiv mě bavil snad nejvíc. Přenášet vlastní noční můry do scénáře, proměnit je v umění a pak je servírovat ostatním? Geniální… a zároveň naprosto děsivé. A ty noční můry byly opravdu nechutné. Zombíci, mozky, střeva, brouci, pavouci a hadi. Hlavně hadi. Ten jeden mi naštěstí uvízl jen v hlavě, ale noční můry z něj budu mít ještě pěkně dlouho. Když se k tomu přidaly drogy, halucinace a možnost využít snění k vraždění ve skutečném světě, bylo zaděláno na pořádný chaos. A já jsem si to neskutečně užívala. Skvěle se mi líbila i proměna Izzyho. Z nadčasového génia své doby se postupně stával naprostý šílenec a jeho pád do temnoty byl opravdu dobře vystavěný. Ostatní postavy už pro mě tak výrazné nebyly – při naší diskuzi v Lihoklubu jsem je trefně označila jako „maso do mlejnku“ pro šílence. Jediné, co mi úplně nesedlo, bylo závěrečné finále. Přišlo mi zbytečně zdlouhavé a trochu ubralo na celkové zábavnosti knihy. I přes tuhle drobnou výhradu je Pán nočních můr skvělé hororové dílko. Pokud máte rádi starší horory, pořádně nechutné scény, bizarní nápady a příběhy, u kterých si říkáte: „Tohle už snad nemůže být ještě horší…“, rozhodně si tuhle knihu nenechte ujít.