Pán moru

Paul Doherty patří mezi mé nejoblíbenější autory a proto se snažím přečíst všechny jeho dosud vydané knihy. Tuhle jsem si koupila, ale ke čtení jsem se dostala až nedávno. Už od začátku mi příběh přišel trochu divný a takový nepoutavý. A vlastně..Celá kniha byla trochu jiná.. Když říkám jiná, tak tím myslím-odlišná od všech ostatních knih autora. O moru jsem již něco četla a poměrně mě tohle téma zajímá (i když je to velice drastické), ale v takovémhle podání jsem to nečekala a nenadchlo mě to. Když dávám dvě hvězdičky, tak si říkám, jestli to není moc. Myslím si, že příběh nestojí za nic a jen forma celé dílo zachraňuje.. A abych pravdu přiznala.. Kdyby to nenapsal Doherty, tak bych asi ani neměla sílu to dočíst. Už od začátku bylo docela jasné, že nedojde k žádnému převratu a že to spíš bude ještě nechutnější a nebo nudnější (obojí platilo).

Číst se to dá, ale příběh je takový nijaký. Zápletka by mohla být zajímavá, kdyby byla lépe propracovaná a závěr nebyl tak uspěchaný. Z dialogů se člověk vlastně nic pořádného nedozvěděl. Až na konci knihy jsem si uvědomila, že i přes to, že se v příběhu objevuje celkem dost postav, žádná z nich není vlastně hlavní. Všechny se objevují jen na chvilku a jejich příběhy jsou takové nějaké neúplné, že čtenář nemá možnost k některé z nich víc přilnout. Zdá se mi, že autor věnoval mnohem víc prostoru popisu středověké Číny, jejím zvyků, jídlu, přírodě, architektuře atd., než samotným hrdinům.