Pán močálu

Pro každého, kdo miloval předchozí díly, je tahle kniha naprostou nutností. A pro každého, kdo dokáže naslouchat šepotu mlh, je Pán močálů čtením, na které se nezapomíná. Jsem nadšená. Tahle série je pro mě absolutní top českého fantasy a Pán močálů to jen potvrzuje. Lucie Ortega to znovu dokázala – podmanila si mě nejen magickým světem, ale hlavně emocemi, bolestí, temnotou i touhou po spravedlnosti. Třetí díl je temnější, hlubší a krásně vrstevnatý. Nemoj, dříve Diviš, není obyčejný hrdina – je to duše zraněná světem, která si své místo vybojovala mezi mlhou, stíny a bolestí. Postava, která ve mně zůstala ještě dlouho po dočtení. Takový ten antihrdina, kterého byste obejmuli, i když víte, že to není bezpečné. Miluju ten svět. Miluju ty postavy. Každá kapitola je jako mlžný závoj, který odhaluje další střípek příběhu – o zradě, lásce, vině i odhodlání. Pán močálů není jen fantasy. Je to cesta. Do nitra člověka i přírody. Kniha, kterou nepřečtete – ale opravdu prožijete.

Tichý, temný a hluboký. Příběh, který se nečte rychle, ale zůstává v hlavě. Postavy působí skutečně, prostředí je klidné a tiché, ale pod povrchem to bublá. Atmosféra je melancholická, ale není to tíživé – spíš takové to tiché přemýšlení, co zůstává i po dočtení.