Pan Galahad zasahuje

Svěží dílko plné laskavého humoru. Postavy a postavičky ze zámku Blandings se zaplétají do příběhu, který se točí kolem lásky, peněz a v neposlední řadě také Carevny - výstavní prasnice a pýchy zámeckého pana. Wodehouse zde opět exceluje, ostatně tak, jako ve většině svých románů.

Ze všech Wodehousů, které jsem doteď četl (2 Jeevese a 2 Blandingsy), právě tahle přečnívá stejně, jako Michael Jordan ve Sněhurce. Zápletka je stejná, jako prakticky ve všech dílech tohoto humoristy – nesnášenlivé tety, zamilovaní mládenci, málo peněz, vdavekchtivost, záměny, omyly, etc. Co ale činí tuto knihu výjimečnou (tedy kromě nádherného Blandingsu a tentokrát společensky unavené prasnice), je postava pana Galahada Threepwooda. Ten je sice až moc vtíravý (samozvaně se montuje do života milenců, kteří se pořád míjejí, a snaží se jim pomoci před oltář) a moc přeaktivnělý, přesně tak, jak to nemám rád v knihách, ani v životě, přesto jej Wodehouse opatřuje docela zajímavou motivací. A tak slovutný Wodehouse, mentor saharského humoru, sklouzne k vážnějšímu tématu třídní nerovnosti dávných dob. Sice jsou to jen dva odstavce, ale právě tato pasáž zvedla mé hodnocení ze 4 na 5 galantních a omonoklovaných *. Výborná záležitost, ke které se jistě ještě vrátím.