Pan Doyle a doktor Bell

Šlo to, ale chvílemi jsem se nudila. Hezká obálka. Myslím, že za týden už nebudu vědět, že jsem to četla

Příběh co do své délky patří mezi nejkratší novelistické pastiše Sherlocka Holmese. Co mu však chybí na počtu stran, dohání časem, který s knihou strávíte, jelikož se jedná o velice úmorné čtení. Velice si cením mnohých odkazů na historické události, osobnosti či zvyky, avšak právě kvůli nim kniha místy působila jako pokus žáka základní školy sepsat příběh, ve kterém se objeví pokud co možná nejvíce věcí ze seznamu témat, které mu byly předloženy a z nichž si měl část vybrat ke zpracování. Na mysl se mi vloudila i myšlenka, že se jedná o pokus beletristicky zpracovat encyklopedii. Pokus to však byl nezdařilý. Jak lze tušit už z názvu, hlavními protagonisty příběhu jsou doktor Bell a pan Doyle, kteří zde zastávají role Holmese a Watsona. Objevuje se zde i nepřeberné množství dalších postav a jejich rolí, ve kterých se po krátké době přestáváte orientovat. Ústřední "záhada" příběhu není dle mého názoru nijak zajímavá a samotné vyšetřování nemá tu správnou atmosféru. Trochu se mi zastesklo i po prostředí viktoriánského Londýna, který zde byl zastoupen Edinburghem.