Pan Bůh a paní Bohová mají krizi

Kdo má rád knihy Petry Soukupové anebo nezapomněl na knihu Zuzany Dostálové Soběstačný, bude se mu líbit i tato kniha. Podobný styl vyprávění, v několika obsáhlejších kapitolách, oddělujících věk hlavního hrdiny July, od šesti do osmnácti let, přičemž jeho dětství je ponecháno přece jen nejvíce prostoru. A že to nemá vůbec jednoduché je nabíledni. S rodiči, s kamarády, sám se sebou. Aby takový vnitřní monolog, plný fantazie, občas nějakých metafor a dětského vidění světa zaujal, musí být opravdu dobře napsaný. Musí ve čtenáři vzbudit zájem, musí obsahovat lehké či až k jisté absurditě dovedené pointy, musí mít v sobě lehký smích i uvěřitelný žal, prostě koktejl emocí, který dotvoří bohatý vnitřní život chlapce, který, přes citově nejistou situaci v rodině, hledá své místo v životě i sám v sobě. A k tomu nostalgické devadesátky, pro nás, pamětníky, často vzbuzující úsměv na tváři. Moc hezká je i část, odehrávající se na Krétě, pro vzpomínky i pro probuzenou chlapeckou něhu, kterou zde najdete. Moc pěkné, niterné, křehké čtení, které jsem si užila, často se sevřeným srdcem. Doufám, že Ivan Lupták bude psát dál a já se budu těšit, píše skvěle, je až neuvěřitelné, že kniha je jeho prvotina. A ta obálka, s drsným povrchem, ta je prostě boží:-).

Tož, jak se říká, rodiče si nikdo nevybírá. Čekala jsem trochu jiný příběh, ale i tak mi bylo July líto, snad už mu bylo v dalším životě přáno....