Paměti pařížských katů

Autor není profesí spisovatel. V podstatě zpracoval záznamy svých předků a připojil své vzpomínky, což vede k tomu, že je kniha taková proměnlivá. Jeden přispěvatel je lepší vypravěč příběhů, další spíše statistik a další poskytuje i hlubší vhled do historických souvislostí. Navíc tedy u některých poprav jsem myslela, že už budu muset knihu odložit, protože toho začínalo být trochu moc, není to zrovna čtení pro útlocitné. Ale dočetla jsem a nelituji. Je to zajímavý pohled do historie, kterým se proplétá linka odsuzující trest smrti - pachatele od činů neodvrátí, ale ty, kdo ho vykonávají, vždy poznamená.

Paměti Pařížských katů byla neobvyklá četba, která odhalovala události a popravy sedm generací katů, ale zároveň nešlo jen o historické či statistické údaje. Vše je doplněno o procítěný příběh, jenž sice není souvislý, ale zároveň ukazuje pravou tvář mužů z rodu Sansonů. Psal jej pomocí deníků a dokumentů poslední kat, který doufal ve zrušení trestu smrti a nápravu společnosti. Tato kniha dokáže místy vyrazit dech svou upřímností a hlavně čtivostí. Na to, že jde o historii, tak se děj čte velmi dobře a vše plyne, jak má. Nenudí a čtenář si ji vychutná jako dobré víno. Po douškách si užijete každé písmenko.