Paměti lesa

Pár věcí mi v knize nesedělo, něco jako by skřípalo, ale nejedná se o nic podstatného. Podstatné mi přišlo, jak je zde srozumitelně na krásném příběhu popsaná nemoc "zapomněnka". Jaké to je pro člověka, vlastně zvířátko, které je takto nemocné a kolikrát zmatené, ale i pro toho, kdo mu pomáhá. Je to milý, laskavý příběh. A i když je pro děti a já už jsem až moc dlouho dospělá, ke konci mi dojetím slzička ukápla.

“Odvaha není o tom, že se nutíte do něčeho, co děláte nerad, ale o kuráži věcí změnit.” Hlavní postavou je krtek Ferdinand, který začne nějak víc zapomínat. Vydá se tedy za knihkupcem Archibaldem v domnění, že u něj najde svou knihu Paměti ze země za obzorem, která mu jeho vzpomínky oživí. Archibaldovo knihkupectví v lese Kráskorky je totiž zvláštní v tom, že tam každý může zanechat knihu, kterou napsal a doufat, že si ji někdy někdo koupí. Jenže brzy oba zjistí, že Ferdinandova kniha tam není, protože si ji zrovna nedávno někdo koupil. Ale nevědí kdo. Ferdinand má několik fotografií, které by mu mohly pomoct. A ti dva se vydávají na místa zobrazená na fotografiích. Navštíví čajovnu, účastní se koncertu a taky dorazí až do Krtešnictví. Líbilo se mi, jak byla Ferdinandova nemoc popsána: “Jde o nemoc zapomínku, tu, která přijde a sebere všechno, od nejdivočejších vzpomínek až po nejsladší polibky…” Tohle je moc krásný příběh plný dobrodružství. Je o odvaze, přátelství anebo třeba ochotě pomoct. Za mě je skvělý překlad a názvy míst - to jsem si užívala. Celý příběh se mi moc hezky četl. Především pak konec byl velmi dojemný a krásný. Jako cílovou bych to viděla na první stupeň, možná i trochu starší děti. A nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace od Sanoe. Věřím, že tuhle knihu si užijí i dospělí čtenáři stejně jako já.