Paměti aneb Moje filmové 100 letí

Zajímavá kniha, těšila jsem se na "zákulisní" vztahy mezi českými hvězdami, kde jsme se ale nedozvěděla nic nového, co bylo napsáno i v jiných memoárech. V čem je Vávrovo vyprávění jiné je, že máte pocit, jakoby při čtení seděl u vás v křesle a vy poslouháte jeho vyprávění. Cítítě z něj pevnost v rozhodování, přirozenou autoritu, sebevědomí, zájem o jeho práci. . .trocha ješitnosti (ale jaký chlap ji memá :-)))).. . . možná právě proto ustál tolik režimů, odváděl kvalitní práci, hotový profesionál!!!! I přes čtená písmenka autor na vás působí silně, odhodlaně, řídil se rozumem a ne jen city (také se i vyhýbal heroinu a alkoholu :-))), jak tomu bylo u ostatních herců, režisérů té doby.Toto vše krásně shrnula na konci knihy jeho žena Jitka Němcová. Co jsem u knihy ocenila já, bylo vlastně popisování historických dějin z pohledu autora (vzpomínám si jak nám byly ve škole jinak prezentovány :-( ) . věta, kterou Otakar použil ve své knize použil jsem si hned založila a cituji: ". . Kdyby byli Němcové (autor myslí tím Boženu Němcovou poskytli zavčas takové peníze, co stál ten slavný pohřeb, nemusela tak předčasně zemřít. Ale myslím si, že to je právě ten pravý obraz české kulturní společnosti, která zabíjí svou malostí a závistí, aby mohla honosně pohřbívat a uctívat po smrti." Knihu doporučuji. . .potkáte se s Fučíkem, Hrubínem, Baarovou,Hassem atd . ale i s politickými špičkami té doby. Potkáte závist, zlobu, lidskou zbabělost . . prostě život. Takže pane Vávro: "Díky za Vás! :-)"

Nenudil jsem se. Velmi zajímavý přůřez tvorbou a životem Velkého rejži.