Paměť stromu

Příběh, který nám španělská autorka předkládá, je velice neobvyklý. Nejen, že u něj musíte číst mezi řádky, poněvadž interakce mezi postavami je plná různých náznaků, vyhýbajících se pohledů, mlčení, neobjasněného chování, změn nálad atd. ale zároveň je rozdroben do kratičkých kapitol připomínajících dílky puzzle a je ponecháno na čtenáři, zda si ty dílky poskládá, aby získal celistvý obraz. Musím smeknout pomyslným kloboukem před autorčiným umem, poněvadž styl jejího psaní je nevídaný. Přesně jak je řečeno v anotaci, díváte se na dění očima dítěte. Vnímáte a prožíváte to, co malý Jan. Spolu s ním pozvolna odkrýváte tvrdou pravdu - skutečný důvod, proč se k němu a jeho rodině nastěhovali prarodiče. Snažíte se smířit s budoucností, která je sice vždy nejistá ale v tomto případě víte, že bude složitá a těžká. A ač to není snadné nebo příjemné, stáváte se svědky toho, jak se malý chlapec vzdává svého dětského uvažování a pomalu se přetváří v dospělého člověka... Paměť stromu se sice neřadí k těm příběhům, po kterých bych ráda sáhla kdykoli znovu, nicméně jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Téma, které řeší, není vůbec jednoduché, ale bohužel velmi aktuální. Mimo to se jedná o kvalitní četbu. Autorka si na svém vyprávění dala velmi záležet. Charaktery postav i jejich uvažování jsou uvěřitelné a promyšlené do nejmenších detailů. A jak už jsem zmiňovala - má velice neobvyklý styl psaní. I z krátkých odstavečků a vět vám toho poví víc, než kdyby se to jiný spisovatel snažil popsat na deseti stranách. Tleskám její práci!