Padělatelé

Někdy si říkám, jak slepá dokážu být, když chci druhým důvěřovat. Nejen v žité realitě, ale také při čtení knih, kde do poslední chvíle věřím něčemu, co je jen dobře zahrané divadlo. Ano, přesně takhle se cítím nyní, pár chvil po dočtení Padělatelů. Sice jsem si říkala, že žádný člověk, který má čisté svědomí, nebude trpět nespavostí a mít myšlenky takového charakteru, jako nás hlavní anti-hrdina, ale i tak jsem chtěla slepě věřit, že se poučil a snaží se chránit sebe a především svou ženu. Těžko říct, kdo byl větší psychopat, jestli Will nebo Henry. Spojovalo je víc, než by se mohlo zdát. Morrow napsal příběh opravdu věrohodně, alespoň pro mě a ač mě ze začátku moc nebavil, druhou polovinu jsem slupla jako malinu a zase kvůli ní ponocuju i když zítra vstávám do práce.

Na knihu jsem se moc těšila, dle anotace jsem očekávala příběh ve stylu White Colar , takže přišlo zklamání. Myslela jsem, že knihu o takhle málo stránkách "dám" za chvíli, ale opak byl pravdou. Více času než čtením jsem strávila vyhledávání souvisejících informací na internetu. V polovině příběhu jsem pochopila, že obsah a děj jsou od sebe diametrálně odlišné a spousta odborných informací má jen knihu udělat zajímavou. V závěru, který jsem už tušila se ukázalo, že celá kniha je jen jakousi zpovědí šíleného muže, který ospravedlňuje svůj čin čistou láskou. No nevím .... nějak jsem hodně ráda, že tuhle knížku mám "jen" ve čtečce a nikoli v knihovně.