Pád říše římské

Oproti předchozím dílům série se tento docela liší. Popisuje období téměř čtyř století v rozsahu, v němž předchozí díly popisovaly období jen jednoho století (čtvrtý díl) či dokonce jen několik desetiletí (třetí díl). Zatímco v předchozích dílech je i jedné válečné události věnována celá kapitola, zde je naopak v jedné kapitole shrnuto několik různých válečných událostí v průběhu více desetiletí. Nutno však podotknout, že autor na toto již v úvodu knihy upozorňuje a vysvětluje to nedostatkem pramenů, kterých je oproti předchozím obdobím méně. A je třeba korektně podotknout, že v tomto směru autor skutečně neměl jednoduchou práci, neboť k období 2. až 5. století po Kr. je dostatečných pramenů skutečně poskrovnu. Z tohoto hlediska autor odvedl dobrou práci a vytvořil velmi čtivou publikaci. Nicméně přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento díl působí trochu "uspěchaně", jakoby jej autor chtěl dokončit spíše ze setrvačnosti. V důsledku toho se dopouští řady chyb a překlepů, např. císař Diocletian je opakovaně označen jako Domitian (viz komentář od etranger). Pro mě osobně bylo velkým zklamáním vynechání bitvy na Katalaunských polích a zápolení Aetia s Attilou, o tom je v samotném závěru jen krátká zmínka (kniha tak formálně končí rokem 410). Pokud bych neznal předchozí díly, hodnotil bych výše, takhle dávám o hvězdu míň.

Závěrečný díl Římských válek popisuje velmi dlouhé období od vrcholu římské říše až po její dlouhou agónii. Ta říše byla tak rozsáhlá a tak dobře zorganizovaná, že i přes všechny problémy (a útoky barbarů byly jen jedním z mnoha problémů), trvalo přes 300 let, než došlo k faktickému pádu římské říše (a to jen její západní části). Kovařík opět skvělým způsobem popisuje heroický boj římských legií proti všem protivníkům, přičemž samotní římští vojáci často přispěli svým vměšováním do politické roviny (svrhávání a vybírání císařů) k destabilitě říše. Mám ale pocit, že poslední díl Kovařík už tak trochu odbyl - asi pospíchal k práci na jiných svých knihách. Některá důležitá období značně zestručnil a v některých případech se dopouštěl i častých překlepů (několikerá záměna jména Diocletiana za Domitiana). Přes určité nedostatky bylo čtení posledního dílu potěšením, které mi výborně přiblížilo tuto převratnou dobu v historii lidstva.