Oxygen

Jestli tohle měl být pokus napodobit Robina Cooka, tak je to dost špatný pokus. Hned během prvních kapitol je čtenáři jasné, který z pacientů bude mít smůlu a nepřežije, stejně tak nám autorka hned vyslepičí, kdo za to může, takže pak po většinu knihy člověk čeká na rozuzlení jediné otázky: byl to záměr, nebo nehoda? Připouštím, že důvody jsem netušila, takže to jediné mě mohlo překvapit, stejně jako jsem se sekla v odhadu udavače, ale tohle nedokáže vyvážit zbytek. Navíc intermezzo, kdy Marie odjede za svojí sestrou a otcem, považuji za celkem zbytečné. Anotace je zavádějící, hledání pravdy si představuji jinak, podle mě spíš Marie stále dokola hledá, jestli něco nezanedbala. Útoky právníků si taky představuji trochu jinak než jako výslech. A když si ještě rýpnu do obsahu, tak ty dvě hvězdičky jsou celkem adekvátní. Nevím tedy, jakou praxi mají v Americe, ale postup pohřeb - pitva mi přijde dost divný. Stejně jako to, že se pitva protáhla na 5 měsíců. Čekání na výsledky, ano, to bych brala, ale samotná pitva? Že by tam měli tolik místa na pitevně? Dále, při zmínce o pacientce, která trpěla Turnerovým syndromem, je uvedeno, že měla pouze chromozom X. Jaký jiný by, proboha, měla mít? Správná formulace by byla, že měla pouze jeden chromozom X (uznávám, tohle může být chyba překladu). A poslední, co jsem tak úplně nepobrala, byla Mariina nucená dovolená. Dobře, když jí zemře pacient na sále, je to dost zápřah na nervy, ale přesto dokázala chodit do práce a plnit svoje povinnosti bez chyby a relativně v pohodě, a když po několika týdnech psychicky zkolabuje u operace člověka, který jí přímo evokuje ten předchozí malér, tak jí nařídí, ať si vezme volno? (Dobře, tohle byl záměr ze strany vedení, takže na konci už jsem se nedivila, ale divit se měla spíš Marie.)

Moc hezká knížka o pocitech lékařky, které zemře pacient. Také velice napínavá, moc jsem jim vztah s jejím přítelem přála, ale nakonec vše dopadlo překvapivě úplně jinak. Doporučuji :-)