Our Wives Under The Sea

Budu se opakovat, ale divnoknihy, to je něco pro mě. A Our Wives Under the Sea rozhodně divnokniha je. Emotivní, podmanivá, znepokojivá, ale svým způsobem krásná. Sleduje střídavé vyprávění lesbického páru Leah a Miri. Leah v rámci své pracovní pozice (mořská bioložka) čas od času musí podniknout ponor do hloubi oceánu, za účelem zkoumání rozličných tvorů, kteří zde žijí. Ponor měl trvat tři týdny, ale něco se kolosálně pokazilo a z tří týdnů se stalo šest měsíců. Šesti měsíců, kdy Miri nevěděla, jestli je její žena v pořádku a co se stalo. Když se konečně Leah navrátí zpět domů, něco s ní je špatně. Miri je nucená sledovat, jak žena, kterou miluje, se postupně mění a ztrácí před jejíma očima... Děj je rozdělen do pěti fází - hloubka oceánu se rozděluje na pět částí a každá kapitola je pojmenována podle dané hloubky. Čím je hloubka větší, tím je děj temnější a hutnější. Možná není náhoda, že i smutek má pět fází, protože tohle je kniha o žalu, o změnách a přijetí, o lásce, okořeněná špetkou hrůzy z toho, co se ukrývá v temných hlubinách, kolik procent oceánu zůstává neprobádaných. Autorka přesvědčivě a lidsky vykresluje, jak se mění dynamika vztahu mezi Leah a Miri, vše je podbarveno srdcervoucí nostalgií, kterou ostře přerušují kruté návraty do současnosti, kde nostalgii nahrazuje zoufalství a bezmoc. Závěr byl přesně takový, jak jsem si ho představovala a nebudu lhát, když řeknu, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Aquatic horor je subžánr, který mě osobně dost baví, takže tohle byla trefa do černého. Snad tohle někdy vyjde v čestině. Uměla bych si to představit třeba pod Medusou, trochu mi to něčím připomnělo Rezavé panny :)