Otrok megaměsta

Tohle nebude kniha, u který se v komentářích bude psát, že ten druhej díl je úplně stejnej jako první, a že proto nuda. Mě to přišlo úplně jiný. Což bylo super. A musím říct, že se mi dvojka líbila možná ještě víc než jednička. Tam jsem měla spoustu otázek a na stoustu z nich jsem odpověď samozřejmě nedostala. A přestože mi bylo jasný, že by bylo nelogický dostat je hned, jsme jenom lidi, my čtenářská cháska, naštve nás to tak jako tak. Co bychom potom psali do komentářů :D Otrok megaměsta pokračuje...přesně tam, kde skočil Nájezdník z pustiny. A ten začátek byl prostě dobrej. A taky prostředek. No jo, a taky ten konec. No fajn, bylo to dobrý celý :) A smála jsem se o dost víc. Byť uznávám, že po překonání počátečního trablu, aby přišel ještě větší (jak jinak), bych se ani trochu nechtěla zaseknout ty dysfunkční trojce na tripu ;) Protože celá ta cesta byla akční a napínavá. Přesně, jak to mám ráda. Že bychom nedošli do cíle cesty jsem strach neměla, ale co se odehrávalo tam, bylo super zakončení. Čili k tomu konci a bez spoilerů, snad to zvládnu... ...konec, jako úplný konec byl...nemám ráda tyhle konce. Ty ve stylu "umím si představit, že je to konec, ale fajn by bylo, kdyby to ještě pokračovalo". Protože si nikdy neumím správně vybrat, co je lepší varianta :D

No, první díl se mi líbil více, ale spíše to je můj osobní vkus. Dvojka to dále posunula, dovysvětlila a hlavně otevřela další cesty a myšlenky. Popis děje stále skvěle napsaný, ale méně "uvěřitelný". Jo, vím, že to je sci-fi, ale i tak. Skvělé bylo seznámení na střeše a vůbec cesta poté, co se stal otrokem, tomu to neubralo ani píď energie. Ale závěr mi moc nesedl. Každopádně těším se na pokračování, protože mne sakra zajímá, co se bude dít dále.