Otilie Vranská

Publikace v reprezentačním provedení podrobně informuje o tehdejším vyšetřování po nalezení obou kufrů, v Košicích, Bratislavě a Praze a popisuje i současnou situaci v denním tisku při "pomáhání" vyšetřování. Tehdejší postupy policie a četnictva jsou podrobně popsány včetně posuzování falešných stop. Na závěr, za pomocí moderních důkazních prostředků je prezentována logická varianta toho, jak byla vražda spáchána se všemi souvislostmi.

V historii českého zločinu snad neexistuje větší záhady, než je smrt Otilie Vranské. Píše se rok 1933 a její ostatky jsou ve dvou kufrech doručeny do Bratislavy a Košic. Vrah nikdy nebyl dopaden. O 80 let později se do případu znovu pouští ředitel Policejního Muzea v Praze, policista a historik, Radek Galaš s týmem odborníků a přichází s odpověďmi na otázky, které si kladly generace vyšetřovatelů. Jakožto wannabe historikovi (neberte to vážně, ale můj obor to tvrdí), mi zpracování velkého množství faktů a spousty přepisů historických dokumentů vůbec nevadilo a i když se pro nás mohou zdát výpovědi nebo popisy zmatečné, líbí se mi zachovaná autenticita. Radek Galaš vkládá do knihy humor sobě vlastní, historky z vlastního vyšetřování, ohlíží se také za velkými jmény české kriminalistiky, která se tomuto případu věnovala. Jak je na konci knihy uvedeno, z 80% se tuto záhadu, za využití moderní technologie, podařilo objasnit. I když byl pachatel jasný skoro od začátku. Jestliže se zajímáte o skutečný zločin a jeho historii, rozhodně knihu doporučuji. Setkání se samotným autorem před několika týdny bylo doopravdy příjemné a návštěvu muzea doporučuji všemi deseti.