Osudný pád

Kniha se nečetla špatně, ale před lety jsem přečetla námětově podobnou knihu Případ Amelia a ta mě vzala u srdce o hodně více. Kapitoly psané střídavě pohledem mámy a dospívající dcery, postupně odhalující ,proč došlo k tragédii, která se nemusela stát. Jak jsem četla níže v jednom z hodnocení, zejména kapitoly Olivie, dcery hlavní hrdinky, mně přišly taktéž spíše jako četba pro náctileté. Ve výsledku knížce chyběla hloubka , naopak zde bylo až příliš náhod,nelogičností a rychle ukončených linek, které byly v knize rozehrány. Celkově hodnotím jako dobrý průměr, který nepřekvapí a neohromí. Pěkné 3 půl*.

70% Vzpomínka byla tak živá, že to bylo jako rána do srdce, když jsem otevřela oči a uvědomila si, kde jsem. Přála jsem si, abych se mohla vrátit zpět do toho okamžiku a říct Olivii, že se nemusí bát, že nebude zapomenuta. Nezáleží na tom, v jaké podobě, ale vždy tady bude. Budu mít pocit, že je se mnou v zahradě, až na jaře pokvetou kytky. Uvidím ji v průzračném vzduchu, až mi v zimě půjde od úst pára. Budu ji cítit ve vůni jejího dítěte. Poutavé a emocionální a určitě čtivé. Je to hodně kniha o vztazích, postavy jsou dobře vykresleny. Dojemný je hlavně konec. Příběh je vyprávěný Olivií v době před jejím osudným pádem a její matkou Abi v době poté. Hodně podobný je Případ Amelia, který se mi přece jen líbil víc. Knihu k přečtení doporučím.