Ostych a důstojnost

Každé souvětí této knihy je delší než knížky Barbory Nesvatbový, takže tímto tuto knihu rozhodně nedoporučuji těm dvěma ženským, který dělají na Flóře v pekárně. Kromě toho je to ovšem kniha velmi dobrá. Dá se číst jak na záchodě (odzkoušeno doma i u rodičů), tak i v pokoji či kuchyni. Moc se mi také líbilo, že vydavatel zvolil bílý papír a černé písmo = text je velmi dobře čitelný. Co se týče děje, tak tady bych trochu vytknul, že kniha vůbec neobsahuje sex, tanky, výbuchy a ani jedním slovem se autor nezmiňuje o Jirkovi Pomeje. To se ale dá pochopit. Taky bych ocenil, že autor, ač národností Nor, napsal tuto knihu v češtině - obdivuhodné. Celkově přečtení této těžké a intelektuální knihy řadím do vrcholných výkonů mého života, hned po bok vyhrání ping pongového turnaje v 9.třídě a uvaření kuřecích závitků s rajčaty.

Kniha, co do obsahu, byla pro mne překvapením, a to velmi příjemným, jelikož jsem, na základě anotace, čekala něco trochu jiného. Není ani tak o příběhu středoškolského profesora, kterému ruply nervy, jako procesech, jež danému excesu předcházely a učitelových myšlenkových pochodech. Je tudíž více filosoficko-psychologickou studií společnosti (celkově, nejen norské) a jedince v ní. Snad více napoví úryvek z překladatelova doslovu: "…tématem mu je nicméně hlavně rozčarování ze současné norské společnosti, jež je prodchnuta komercí, upozaďuje veřejný intelektuální život a pochybujícího jedince staví mimo sebe samu a uvrhuje jej do existenciální a intelektuální krize." Sama jsem podobnou literaturu nikdy nečetla, o to víc mne oslovila a budu jen ráda, pokud se Solstadovy "romány" budou do češtiny více překládat.