Ostrov zasvěcení

V poslední době mám štěstí na knihy, které jsou určeny mladým čtenářům, ale i my "odrostlejší" je přečteme s velikou chutí. O paní autorce jsem nic nevěděla. Mám za sebou první díl, druhý rozečtený. Příběh je inspirovaný Harry Potterem , což autorka přiznává. Takových nás je, komu série J.K Rowlingové otevřela netušené obzory naší fantazie. Ale zdaleka ne všichni dokáží zpracovat inspiraci pomocí slov. Příběh paní Ilky je čtivý, tempo výborné, žádná hluchá místa, několik strhujících míst musíte přečíst aniž jdete spát....jak já se bavila ! Draci, Jednorožci , Sirény a mnohá roztomilá i méně roztomilá stvoření. Děti jsou statečné takovým upřímným způsobem, takže si nás hned získají. Vše je vysvětleno a barvitě do sebe zapadá popis i děj. Jsem hrdá, že je paní Pacovská naše. A zároveň smutný povzdech, že pokud by byla cizinka, tak už by v kinech ožíval její příběh. Ale nechtěla bych jej vidět zfilmovaný špatně, to ať nám obrazy raději kouzlí naše fantazie. Skvělé. Doporučuji.

děti našli pod stromečkem...a samozřejmě, když už to tam je ( a koupila jsem na základě dobrých hodnocení z DK), musím si přečíst taky :) začla jsem trochu opatrně, protože když už jsem pořídila celou sérii, co když to nebude dobré ? naštěstí po trochu kostrbatém začátku (seznámení s Vronem, Útulný domov - autorka se asi potřebovala trochu zahřát), působícím trochu formálně a násilně, jako by nás tlačila do seznámení se , se to rozjelo... děti zvykle týrány v sirotčinci najednou začínají objevovat nezvyklé schopnosti..hlavně Hanka a Sváťa...a kouzelný prstýnek naznačí vývoj věcí příštích. Záhadný Vron se pokouší děti z domova dostat a poslat tam , kam patří - ke studiu magie... A celkem se mu to podaří ( i tady mám pocit lehkého tlačení na pilu, ale pořád zajímavé a čtivé, i když Hančina záchrana z lodě na mě působila fakt dost nasilu psaná..) , a hrdinům už nic nebrání, aby se dostali na Ostrov zasvěcení... tady se začíná rozjíždět fantazie paní autorky a slibně naznačuje věci budoucí... Pořád nevíme, kdo je Vron...a kdo vlastně chce děti vzdělat a platí jim vše... objevují se mýtická stvoření. Škola Santarena a její pravidla, její svět (tady opět pocit nedotažení, kdy spousta věcí tak nějak naznačena - kroužky, pravidla, chcete mazlíčka, když zažádáte, můžete a podobně - spíše než přísné regule naznačují nekonečné množství volnosti a prizpůsobivosti... ). No a i když se mi občas zdálo, že autorka v běhu vymýšlí, kam to vlastně celé povede, postupně přidává odbočky (prázdniny), další hlavní hrdiny (záporáky) a důležitá stvoření (draci, jednorožci, ale třeba i fuňové, tulíci...) , bavilo mě to čím dál víc. Ke konci už jsem byla docela namotaná, hlavně poté, co se začíná rozvádět dračí linka...no a dál ? s chutí pokračuji druhým dílem ... P.S. ilustrace taky fajn, klidně bych ocenila víc... a doporučuji vyzkoušet svět Sedmého smyslu !