Ostrov v bodě Nemo

Férie… Divoká steampunková férie. To je můj dojem z této knihy. Při čtení jsem myslel na dva lidi. Spisovatele Jana Křesadla. Jeho knihy mají podobnou snahu kloubit libertinství s literárním absolutnem. Punk a Mozart v jedné skladbě. To celé zasazeno do viktoriánské doby příštího tisíciletí. Intelektuální slast v tom nejpejorativnějším provedení. Tím druhým byl taktéž spisovatel (a můj přítel) Roman Kozák. Milovník starých časů. Steampunker bez vlastního přičinění. Miloval by mobilní telefon, kdyby měl kličku namísto baterie, psací stroj namísto dotykové klávesnice a troubu místo reproduktoru. His Master’s Voice Apple. Milovník jednoduché parní technologie a jasně srozumitelných řemenových převodů. Ale nechal by se bez mrknutí oka teleportovat na vesmírnou loď Enterprise, kdyby ono zařízení mělo podobu červené londýnské telefonní budky. Pro ten fór… Roblésova kniha je úžasná smršť chytrého humoru, opovržlivého despektu k moderní technologii, pláče za starými časy, fascinace z nekonečných možností lidského snažení, jiskřivé erotiky, deSadovské dekadence, oslavy literatury, umění slova, víry v život, nedůvěry v člověka a v jeho budoucnost. Kniha pro fajnšmekry. Pro ty, co si rádi čtou, milovníky kaváren, revolucí a obyčejného lidství.

Trochu nevyzpytatelná, na každý pád překvapivá, a ve výsledku nakonec určitě přečteníhodná. Začátek i konec mají poněkud větší dějové napětí, v mezikapitolách se dá občas trochu tápat, ale svými popisy, odkazy či humorem rozhodně nenudí.