Osobní peklo

Knížku jsem sice dočetl, ale hlavně kvůli tomu jak dopadne.Ta zápletka mě přišla taková dost naivní a to pronásledování ještě víc. Jako by si autor myslel, že pilicajti jsou neskutečně pitomí. Ale na druhé staně mě to dost živě připomenulo polistopadovou realitu a i to rozčerování po ní.

Po celou dobu čtení knížky jsem se nemohla ubránit dojmu, že čtu slohovou práci nějakého studenta prvního ročníku střední školy. Téma samotné je docela odvážné – rozčarování po sametové revoluci a příběh, kam až může dojít touha po penězích, ale zní to strašně neuměle, nepravděpodobně, řekla bych „upoceně“, jak se autor stále snaží sdělit nám nějaká moudra a úvahy. Dočetla jsem spíš jen ze zvědavosti, jestli se to třeba ke konci nebude lepší… no, nebylo. Knížka vrcholí velikou scénou, kdy hlavní hrdina ztratí rozum a propadne se do svého osobního pekla, ale přišlo mi to spíš jako scéna z Jurského parku nebo z nějakého komiksu. Tuhle knížku bych mohla doporučit jen zarytým masochistům. Tu druhou hvězdičku dávám za odvahu s tímhle přijít na trh. Možná si říkám o ukamenování, vždyť je to přeci kniha, která „řeže do živého“, tím myslím problém prorůstání jednoho režimu do druhého a že není všechno tak růžové jako se zdálo v Listopadu... ale laskavý čtenář nechť si to zkusí dočíst do konce.