Oslnivý hřích

Dnes stručně. Tahle série mě baví, nechápu slabé hodnocení. Překroucení rolí olympských bohů a parafráze jejich osudů v moderním velkoměstě mi připadá fakt skvělá. Je to psané chytře, hrdinové (a hlavně hrdinky) mají v hlavě víc než jednu mozkovou buňku. Jenže na rozdíl od předchozího dílu, kdy jsem si užívala happy end v Trojské válce, pikantní postelové hrátky ústřední trojice i Helenino důvtipné vítězství, se celé moje nadšení v tomto díle postupně vytratilo. Klady zůstávají. Jen mě nebavil vztah hlavních hrdinů, ačkoli jo, i to setrvalé kňourání, že nemůžou být spolu, jsem chápala. Sestra Alexandra na konci udělala skvělou věc, její role dostala v příběhu tímto úplně jiný rozměr. Ovšem princip celého týdnu „zábavy“, v němž šlo o kejhák, mi unikal. Nedovedu si představit, jak by Apollón získal jakékoli informace, kdyby je nedostal naservírované prakticky pod nos. Nechápu, proč se této akce všichni zúčastnili. Nechápu Hermé a upřímně mě fakt naštvala. Na její adresu bych chtěla vzkázat, že s tím děkováním počkám, až celý její praštěný a riskantní plán dobře dopadne. Jakože neobsahoval ani jedno kritické místo, vážně, ani omylem. Takže za tři. Další díl zatím nevyšel, tak se nechám překvapit, jestli do té doby pocítím abstinenční příznaky po kvalitní romantice, nebo mě intriky sebestředné Dvanáctky už definitivně otrávily.

Čtvrtou knihu ze série Temný Olymp jsem si moc užila. Rozhodně je to taková pěkná jízda a při čtení příběhu Apollóna a Kasandry jsem se hodně bavila. Apollón je pozván na domácí večírek pořádaný nepřítelem města. Potřebuje ale někoho k sobě a koho lepšího si vzít jako společníka než jeho perfektní asistentku Kasandru. To však není vše! Falešné randění s hrdinou, který je do hrdinky zamilovaný asi pět let a je jí úplně posedlý? Miluju to! V téhle sérii ráda pokračuji. Myslím, že je to zábavné, je to tak snadné číst a proniknout do toho, a získáte tak obrovské obsazení postav, které neustále vídáte v jiných knihách ze stejné série.