Organizovaná (většinu času)

Nám ženám je od dětství vštěpováno, že když nebudeme mít perfektně uklizeno, uvařeno, nebudeme dobrou manželkou, matkou, milenkou. K tomu je na nás tlak ze sítí, kde je vše dokonalé, jenom my ne. Jaktože má všechno doma sterilně uklizené, k tomu makeup jak od vizážistky, vlasy od kadeřnice, dokonalá matka, která vše vyřeší v klidu. K tomu stíhá svou práci. Prostě dokonalost sama. V této knize se podíváme pod povrh a hlavně se podíváme do našich duší. Z knihy vychází klid, pohoda a uvědomění si, že nemusíš. Nemusíš být dokonalá. Nemusíš být dokonalá hlavně pro sebe. Uvědomit si, že je to tvoje domácnost, tvoje pravidla a tvoje rodina a ač se to nemusí někomu líbit, tak je to v tu chvíli jeho problém, né tvůj. Za mě poselství této knihy je ukliď si sama v sobě, ve své hlavě, srdci a obkloupuj se věcmi, které se líbí tobě, né okolí. Uvědomit si co je pro mě v životě důležité a kde je mi dobře. Protože nerada spoileruji, tak se raději už dalším komentářům vyhnu. Moc se mi líbila zmínka o babičce. Každá kapitola vás zahřeje u srdíčka a pomalu z vás začne opadávat zátěž a i když je knih o znovu nalezeni vlastního já, tato je opravdu jiná. Jemně, lehce, laskavě a nenásilně vám ukazuje cestu. Musím říct, že na konci knihy mi ukápla slza a v té slze byl obrovský kámen. Takovýchto slz budu ale potřebovat více, vracet se ke knížce, abych mohla být ,,organizovaná věčinu času". Chtěla bych moc poděkovat autorce za oslovení a to už jen proto, že tento kousek jsem opravdu teď i do budoucna opravdu potřebovala.

Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu zhodnotit. Čekala jsem od ní více tipů, míň hlazení po duši. Ok, špatné očekávání. Nicméně v knize bylo dle slov autorky pořád všechno v pořádku a v pohodě. Místy jsem měla pocit, jako by snad knihu psala pro ženy v depresích a snažila se, aby se jim deprese neprohloubily. A už mě to iritovalo. Hlavní myšlenka je v tom, že ať to máte doma jakkoliv, tak pokud se v tom cítíte dobře, tak je to v pořádku. A s tím souhlasím. Každého věc, jestli je mu dobře v bordelu nebo v neustále dezinfikovaném prostředí. Jenže co když mám bordel jak v tanku a štve mě to? Prý to není selhání, jen musím začít od sebe. Ale já myslím, že to selhání je. Selhala jsem v organizaci a proto mám bordel. Co s tím? Pár tipů autorka nadhodila, dokonce jsem si uvědomila, že ten pro mě nejzásadnější tip už praktikuju – uklízet po trošičkách kdykoliv je zrovna prostor. Celodenní víkendové uklízení mi nefunguje, jsem vyřízená a stejně stihnu tak polovinu. Ale závěrečná kapitola byla skvělá. Byl to takový souhrn, milé uzavření a připomínka, že v podstatě je potřeba nejprve si uklidit v hlavě, v sobě a až pak řešit okolí. Takže kdo potřebujete trochu uklidnit, pohladit a zvolnit, tak je kniha pro vás.