Opravdové zločiny

Tenhle podcast jsem objevila na začátku celé tady té covid věci a neskutečně mi pomáhal nějak využít čas a stala se z toho moje závislost. Proto, když Lucka vydala knihu, kde o těchto zločinech dokonce píše, tak to byla jasná volba a nebylo nad čím přemýšlet. To jsem prostě musela mít! Hlavně jsem čekala na knihu na eshopu holek, páč jsem chtěla i podpisy. Bylo fakt hrozně těžké vidět, jak už jste ji tady skoro všichni měli a já furt čekala na naskladneni podepsaných knih. Každopádně jsem se dočkala a knihu už dokonce i přečetla a za mě fakt suprova záležitost. Lucka vybrala opravdu zajímavé případy, jen mě třeba osobně mrzí, že tam chybí takové ty moje oblíbené (Teď Bundy, Chris Watts apod.), ale to je čistě můj problém. Doufám, že třeba v budoucnu vyjde nějaká další knížka a v ní tyhle moji oblíbenci třeba budou. Ještě jedna maličkost mě mrzelo a to, že některé případy by si určitě zasloužily pár stránek navíc, ale zas chápu, že knížka by měla v tom případě třeba 500 stránek. Takže za mě must have pro každého zlocinožrouta a pokud máte rádi podcast a holky, tak určitě kupte. Teď by to byl třeba i skvělý dárek k Vánocům. Zůstaňte na svobodě a naživu.

Na tuhle knihu jsem byla moc zvědavá. O podcastu jsem několikrát slyšela i četla, ale jsem spíš divák a čtenář než posluchač. O téma se zajímám už dlouho a myslím si, že mám docela načteno. Je mi to líto, ale kniha moje očekávání nesplnila. V prvé řadě by si zasloužila pořádnou korekturu. Je v ní dost chyb, některé věty a souvětí jsem si musela přečíst víckrát, abych pochopila, co vlastně čtu. Zvláštní byla také návaznost v pár kapitolách. I když se jednalo třeba jen o dvě stránky textu, v příběhu jsem se ztratila. Nelíbila se mi grafická úprava, kdy některé odstavce byly tučným velkým písmem. Nepochopila jsem proč. Snad jen, aby příběhy vypadaly delší? Celá kniha na mě působí dojmem, že byla šitá horkou jehlou. Je to takové halabala neuspořádané, nesystematické. Netuším, proč si autorka vybrala zrovna tyto příběhy. Spousta z nich mi vyšuměla z paměti chvilku po dočtení kapitoly. Pro mě nebyly ničím zajímavé ani výjimečné. Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, abecedně, ani podle zemí, ve kterých k případům došlo. V některých kapitolách je fotografie, v jiných ne. Některé kapitoly jsou třeba na 8 stran, jiné sotva na dvě. Proč jsou tedy takové příběhy, o kterých má autorka jen základní informace (možná více informací ani dohledat nejde), vůbec zařazeny do knihy? Kdyby jich byla polovina, ale podrobněji rozepsaná, doplněná fotografiemi, byla by pro mě kniha mnohem poutavější a případy zapamatovatelnější. Takhle jsem ji prosvištěla a jediné kauzy, které mi utkvěly v paměti byly ty o bratrech Menendezových a o vyloupení argentinské banky. Je to opravdu škoda a naprosto nevyužitý potenciál.