Opilé banány

Opilé banány jsou přesně ten typ knihy, u které se člověk chvílemi směje a chvílemi jen nevěří, co jsou ti kluci schopní vymyslet. Šabachův typický humor, nadsázka a atmosféra dospívání v osmdesátých letech fungují skvěle. Příběh tří kamarádů je plný průšvihů, absurdních situací a povedených hlášek a četl se mi opravdu dobře. Nenáročné, vtipné čtení, které příjemně pobaví a zároveň trochu zavzpomíná na dobu, která už je dávno pryč.

Petr Šabach je autor, kterého jsem dlouhou dobu míjela. Jeho knihy nyní vychází v krásné reedici, o jejíž grafickou podobu se postaral syn Jan a zcela povrchně bylo možná právě to impulzem, proč jsem po Opilých banánech sáhla. Novela je předobrazem filmu Pupendo, objevuje se v něm však pouze několik vybraných pasáží. Do stránek jsem se začítala s představou ryze humorného díla, které schroupu za pár chvilek a tato představa byla do jisté míry taky naplněna. Šabach však nebrnká pouze na vtipnou notu, kniha jako celek působí spíše hořkosladce a poukazuje i na temnou stránku Československa v čase komunismu. Rovněž život party puberťáků je vykreslen docela bezútěšně, ač oni sami své činy (a možnou budoucnost, kterou si tím prošlapávají) nedohlíží. Upínají se, jak tomu ostatně v této životní fázi bývá, k přítomnému okamžiku a jedinou vzdálenější vidinou je vyhecovaná cesta k moři. Vše prostupujícím tématem je i vliv alkoholu spojený zejména s postavou vypravěčova nevlastního otce Bedřicha. Jako celek mě Opilé banány vlastně mile překvapily svou hloubkou schovanou pod slupku humorného odpočinkového dílka. Další Šabachově tvorbě dám proto do budoucna jistě šanci.